Neví se odkud jdou, jestli mají v pořádku doklady, zda utíkají před hrůzami války, a jsou tedy adepty na azyl, nebo přišli do Německa kvůli sociálním výhodám. Všichni kromě toho vstoupili na území Evropy ilegálně, bez víza, tedy bez souhlasu hostitelské země. Tím že je Německo přijalo, porušilo nejzákladnější pravidla společné evropské azylové politiky, která kromě jiného jasně požaduje, aby žadatelé o azyl požádali v první schengenské zemi, do které vkročí. Stejně tak ale porušují schengenská pravidla další země jako Itálie, Řecko nebo třeba Malta, které mají za povinnost ochránit hranice společného schengenského prostoru a nedovolit, aby se v něm pohyboval kdokoli, kdo nebude mít v pasu platné vízum nebo nebude shledán oprávněným žadatelem o azyl. Místo toho uprchlíky bez jakékoli kontroly pouštějí dále do Evropy. Německá vstřícnost a liknavost (nebo snad úmysl?) hraničních států mají za následek jediné. A to, že se do Evropy právě v tuto chvíli vydávají další desetitisíce a statisíce utečenců.

Současně jsou však tyto země, které tak hrubým způsobem porušují společná pravidla, halasnými kritiky Maďarska a dalších středoevropských zemí pro údajně nedostatečně vstřícný postoj vůči uprchlíkům. Jsem naopak přesvědčen, že právě Maďarsko evropská pravidla pro imigraci beze zbytku plní, neboť se aktivně snaží naši společnou schengenskou hranici chránit. Že se mu to ne vždy daří, jde na vrub právě nezodpovědnému přístupu například Německa a dalších zemí, kterým nejde vůbec o bezpečnost společné Evropy ale o ochranu jejich vlastních zájmů. Vyplývá to mimo jiné z posledních prohlášení německých vládních činitelů, kteří podporují současnou imigrantskou vlnu, neboť má podpořit stárnoucí německou populaci svojí pracovní silou.