Paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, zásadně nerad mluvím o tomto tématu, poněvadž jsem měl nesmírnou výhodu, že rodiče mě ve zralém věku deseti let odvezli do zahraničí, a tudíž jsem nezažil tu dobu zde, nežil tady, jenom příležitostně navštívil svou vlast, a tudíž jsem nebyl ani vystaven pokušení, ani jsem nezažil opravdový tlak. Proto o tom nerad mluvím. Zato jsem v té době žil, jak známo, v Rakousku a studoval v Německu. A přiznávám, že tady je jistý rozdíl. Já si pamatuji, to jsem studoval na univerzitě v Mnichově, když všichni studenti se tehdy bouřili proti tomu, že tam či onde byli právníci, pouze právníci, nikoliv agenti gestapa, zaměstnáni ve veřejné sféře nebo vystupovali v politice. Poté pár let nato jsem to zažil v Rakousku, kdy byly veliké demonstrace proti tomu, když se na vysoké škole objevili lidé, kteří řekněme měli nejasný postoj ke Třetí říši.