Jako tehdejší poslanec ČSSD a místopředseda poslaneckého klubu jsem veřejně kritizoval trojvládí, které nastalo těsně před volbami do poslanecké sněmovny. A nebyl jsem sám, například profesor Zdeněk Jičínský, se vyjádřil velmi podobně. Triumvirát se neosvědčil, protože problém nastal v nečitelnosti sociální demokracie. Dnes k tomuto kroku nikdo odpovědnost nepřijal. Podobně si vzpomínám na ty hlasy v poslaneckém klubu nabádajíc k větší razanci a kritice Andreje Babiše. A opět nevidím žádnou osobní odpovědnost.

Po prohraných volbách podpořila členská základna svolání mimořádného sjezdu, který si zvolil nové vedení. A opět si vzpomínám na sliby jednotlivých kandidátů o zlepšení komunikace s veřejností či o stabilizaci členské základny. Namísto toho se velké úsilí věnovalo přesvědčování sociálních demokratů pro vstup do vlády s ANO 2011. Přesto, že jsem byl osobně proti této vládní spolupráci, souhlasím s předsedou Janem Hamáčkem, že na hodnocení je velmi brzy. Ale na straně druhé dlouhé manévrování s obsazení ministra zahraničí opět ubralo sil pro řešení vnitrostranických problémů.

Mohu souhlasit s tím, že potápějící se loď nejdříve opouštějí krysy, přesto vnitrostranické problémy nakonec museli řešit až ti dole. Největším problémem, se kterým se potýkáme, je obrovská apatie a nechuť cokoliv dělat na místní úrovni. A ti, kteří měli pracovat pro zlepšení, včetně přípravy na komunální volby, opět nenesou osobní odpovědnost. Naopak se mi zdá, že pro některé platí, čím hůře, tím lépe. Jak jinak si vysvětlit ataky řady členů těsně před komunálními volbami či vytváření roztodivných pátých kolon uvnitř strany.