Jsem zřejmě politik, který je konzervativní ve svých názorech a přesvědčení. A jako sociální demokrat nejsem z těch, kdo odhodí vesla, když se loď naklání a nabírá vodu. Právě naopak, protože ztrátu důvěry od našich voličů a spoluobčanů, stále beru jako nespravedlivou. Na straně druhé je však třeba se z minulých chyb poučit a svojí prací dokázat, že si důvěru zasloužíme. A to platí nejen u občanů, ale zejména u spolustraníků.

Mnozí politologové a volební výsledky nejen u nás jim dávají za pravdu, že dnes je v módě nová politika. Politika, která prý stírá rozdíly mezi levicí a pravicí. Ano, mnohé nové politické strany či zejména hnutí si se svým programovým ukotvení problém nedělají. Prostě naslibují hory doly, tu něco od pravice, tu něco od levice. Ale to je spíše oportunní a pragmatická politika, která ve svém důsledku směřuje k růstu populismu a poté k deziluzi obyvatelstva.

Problémem ČSSD není nejednota, ale nesjednocování, které je spojeno upřednostňováním osobních ambicí, před prosazováním levicového sociálně demokratického programu. Jde o pojetí politiky, kdy podstatou jakékoliv, tedy i parlamentní demokracie, není boj na život a na smrt, ale debata. V ní jde a má jít o výměnu argumentů z pohledu řešení aktuálních problémů dneška. Pokud se debata nevede a politika sklouzne k osobním útokům, pak se nelze divit, že namísto programové diskuse se politika personifikuje.