Pandemie covidu, ozbrojený konflikt na Ukrajině a energetická krize odhalila nahotu Evropy jako celku. Co se týče České republiky je zřejmé, že česká vláda neumí či nechce hájit její zájmy, že celá zahraniční politika jde na ruku ideologii Západu a málo dbá na základy, na kterých diplomacie stojí. Ekonomické sankce vůči Ruské federaci nejenže nepřinesly oslabení Ruska, ale naopak oslabily Evropskou unii a posílily ekonomiky USA, Číny a dalších zemí. Vysoké ceny energií vzniklé ideologickým odklonem od levných energií a nákupem přes překupníky, Green dealem, akceptací politiky ČEZ či špatnými rozhodnutími vlády ukazují, že ekonomický model naši země se vyčerpal. Nejvyšší inflace v Evropě sebrala zaměstnancům 30% z jejich mezd a „nemocný muž Evropy“ se potýká se ztrátou konkurenceschopnosti. A to nejen v průmyslu, ale i v zemědělství či ve službách.

Lidé chtějí od své vlády řešení konkrétních problémů a nikoliv výmluvy. Podnikatelé chtějí po vládě snížení byrokracie, levnější energie a vstupy, chtějí spravedlivější dotace a daně. Protože ekonomický růst je přímo úměrný ekonomické svobodě. Ale té přes přílišnou regulaci ze strany státu a EU brání. Dříve pseudosociálními, později „zelenými“, nejnověji progresivistickými opatřeními a rozhodnutími.  Přitom stále platí slova Winstona Churchilla: Čím dále se dokážeme podívat do minulosti, tím dále uvidíme dopředu. Nejen z minulosti je třeba se poučit a je potřeba vnímat potřeby lidí. Současná vláda buď nerozumí politice nebo je ve vleku paradigmat Evropské komise a bruselských úředníků.