Tentokrát kvůli výuce cizích jazyků. Základní školy totiž musí od 1. září 2013 zajistit povinnou výuku ne pouze jednoho, ale dvou cizích jazyků. Chybí ovšem učitelé. Ti, kteří ovládají cizí jazyk, si často hledají uplatnění v jiných oborech, než je mizerně placené školství, kde si na ně navíc stále častěji dovolují žáci i jejich rodiče, často za vydatné pomoci médií. A tak budou cizí jazyky na řadě škol učit nekvalifikovaní kantoři. Přitom už dnes nesplňuje aprobovanost např. u angličtiny téměř 30 procent učitelů.

Byla jsem doslova šokována slovy vedoucího odboru vzdělávání ministerstva školství Petra Bannerta ve včerejším (22. srpna) vysílání ČT 24, který shodil vinu za tento stav na ředitele škol. Podle něj měli dostatek času na to, aby se na novou situaci připravili. Ředitelé se mohou připravovat, jak chtějí, ale pokud nebudou mít podporu ministerstva a vlády, tak jim bude jejich snaha k ničemu. Je třeba si uvědomit, že bez dostatečného financování, přípravy a vytvoření podmínek to prostě nejde. Nehledě na to, že na zavedení dvou povinných cizích jazyků na základních školách doplatí i žáci, jejichž nadání jde jiným směrem (např. technickým či přírodovědným), žáci se specifickými poruchami učení (např. dyslexie, dysgrafie, dysortografie apod.) a také slabší žáci. Ti často obtížně zvládají jeden cizí jazyk.