Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, milí přátelé. Ani já v sobě nedokáži rozdmýchat nadšení pro tuto novelu zákona o pedagogických pracovnících. Možná je to tím, že stárnu a že jsem v posledních 15 letech mohl poměrně zblízka sledovat to, jak fungují pedagogické fakulty, jak se univerzity pokoušejí reformovat či nereformovat studium učitelství na různých fakultách, a účastnil se jako rektor řady debat o tomto tématu.

A tak jenom s mírným údivem sleduji vyhrocenost té debaty, ve které se samozřejmě mírně úsměvně střídají apokalyptické vize naprostého úpadku českého školství či úplatku prestiže učitelské profese v důsledku jednoho paragrafu. Stejně tak jako mesianistické utopie, které předpokládají, že tím jedním paragrafem vstoupí do českého školství zástupy neopotřebovaných nadšených amatérů, kteří zachrání kvalitu českého školství. Dovolím si skromně připojit svůj expertní soud, § 9a se v horizontu několika let nestane vůbec nic. A pokusím se to vysvětlit. Tím vůbec nechci říct, že by se nedělo vůbec nic, myslím si, že jedna špatná věc se už stala.