Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona. Tento návrh zákona je totiž další svěrací kazajkou, další byrokracií, dalším umělým zvyšováním nákladů a taháním peněz z kapes daňových poplatníků. Snižuje naši konkurenceschopnost. Zhoršujeme podnikatelům prostředí, vytváříme další riziko nesmyslných pokut, soudních pří, zaséváme další semínko nevraživosti a pnutí do společnosti, tentokrát mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Ničíme stávající jakž takž fungující princip práce na dohodu. Sypeme další písek do podnikatelského motoru, kterému rapidně klesají obrátky. Minimálně v menších firmách a v regionu. Házíme klacky pod nohy i samotným brigádníkům. Díky další agendě, papírování a umělým nárokům je děláme méně zaměstnatelnými, přitom bychom měli být rádi, že ještě existují mladí lidé, kteří si chtějí ve svém volnu vydělat peníze prací. Uměle prodražujeme zaměstnavatelům sezonní pracovní sílu a činíme ji toxickou, protože ji dáváme na úkor zaměstnavatele, neadekvátní práva bez povinností. Nemluvím jen o ad hoc výpomoci typu vypomáhání v restauraci, točení zmrzliny, pomoc při sklizni, rozdávání letáků na ulici, provázení na zámku, skartovávání GDPR dokladů, vypomáhání v kabinetu, doučování jazyků, generální úklid v provozovně, v hotelu, odhrnování sněhu. Ale mluvím i o zdravotnických sestřičkách, které vypomáhají u soukromých lékařů, při čerpání dovolené, o výpomoci sestřiček v paliativní péči, když dojde k nárůstu nevyléčitelně nemocných atd. I tito lidé mě kontaktovali.

Relativně dobře fungující dobrovolný vztah dohodářů, tedy brigádníků, zdeformujeme, ženeme je touto novelou do šedé zóny nebo do náručí agentur, které si na tom rozšíří byznys a budou studentskou pracovní sílu fakturovat zaměstnavatelům.

A to už se nebavíme o té přátelské podnikatelské rodině, kde se jeden zajímá o druhého. Tohle chceme?