Vážený pane ministře ještě jednou, vážené kolegyně, kolegové,

už tady pan ministr řekl spoustu důležitých věcí. Já bych jenom připomněl, že jde celkem již o 43. novelu zákona č. 561. Už tady také, myslím, pan ministr zmínil, že se ta novela debatovala v PS velmi dlouho. Prakticky jeden rok. A k nám do Senátu dorazila, já říkám, za minutu dvanáct, prostřednictvím pana předsedajícího, kolega Jiří Růžička říká za vteřinu dvanáct nebo dokonce vteřinu po dvanácté, aby se vše stihlo schválit ještě před začátkem nového školního roku. A já bych v té souvislosti rád před závorku vytkl jeden důležitý fakt. Ať už máme, jak tady třeba zmínila paní kolegyně senátorka Vítková, k určitým částem této novely nějaké výhrady, teď nedebatuji o tom, jestli jsou nebo nejsou oprávněné, nechám odpověď na panu ministrovi, v té chvíli je pro mě zásadní, že pokud nestihneme novelu schválit včas, pak budou v příštím roce všichni studenti bez rozdílu maturovat z matematiky, na což v současné situaci, troufám si tvrdit, není žádný z aktérů připraven. Aktéry myslím ministerstvo, školy, CERMAT a samozřejmě zejména studenty, kteří žijí ve značné nejistotě.

Ano, novela se netýká jen maturity, ale já bych zde řekl pár slov o zásadní úpravě, tedy úpravě modelu maturitní zkoušky, tedy zrušení zavedení povinné maturity z matematiky. Připomínám, že tato povinnost byla do zákona vložena novelou v roce 2016 a měla se týkat maturantů v příštím školním roce. Jak ale správně uvádí důvodová zpráva, zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky je v současné situaci, kdy bohužel většina žáků nemá dostatečné matematické znalosti a dovednosti, a je to, prosím, z velké části problém toho, jak matematiku učíme, by vedla k velmi dramatickému nárůstu počtu neúspěšných maturantů zejména v učebních oborech s maturitou. Některé odhady hovoří až o dvou třetinách. Došlo by tak k dalšímu silnému rozevírání nůžek mezi školami odlišných typů.

Určitě nejen já, ale i vy jste během debaty o novele školského zákona dostávali mnoho dopisů a mailů. Některé byly od zástupců různých institucí, jiné od konkrétních občanů. A řada z nich, aspoň v mém případě, vyjadřovala podporu povinné maturitě z matematiky. Já jsem si je velmi podrobně pročítal, počínaje Jednotou českých matematiků a fyziků přes Společnost matematika Borůvky a další a další. A musím konstatovat, že v těch materiálech chyběly jakékoli faktické argumenty, které by demonstrovaly nebo prokazovaly pozitivní vliv povinné maturity z matematiky na matematickou gramotnost studentů. Mě to tedy nijak zvlášť nepřekvapilo, protože když o tom přemýšlíte, takové argumenty prostě být nemohou. Jedna jednorázová zkouška, jejíž výsledek závisí na znalostech, štěstí, nervozitě nebo chladnokrevnosti adepta atd. nemůže přeci po 4, 6 nebo v případě víceletých gymnázií ještě delším období ukázat, jaké znalosti má ten student obecně z jakéhokoli předmětu. Čili argumenty, které zaznívaly v přípisech, které jsem dostal, typu „oni,“ tedy studenti, „si to musí před maturitou aspoň zopakovat,“ to je hlavní účel maturitní zkoušky podle jednoho tvrzení, nebo „bez povinné maturity bude tento stát technologicky naprosto nekonkurenceschopný“.