Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, děkuji za možnost tady vystoupit.

Ten zákon, o kterém dneska mluvíme, má těsnou souvislost s konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Když se na to podíváme, tak dnes mluvíme v tom zákonu a při jeho projednávání především o uprchlících. My bychom si ale měli v přítomnosti pana ministra vnitra položit otázku, jestli to ohrožení, které dnes vidíme na Ukrajině, jestli se netýká i našeho teritoria i z hlediska pobytu cizinců jiné státní příslušnosti. A to je Ruské federace.

Zdá se mi, že je čas na to, abychom připravili rychle další novelu tohoto zákona, a rovnou vysvětlím proč. Mluvíme totiž o sankcích na konkrétní lidi, konkrétní aktéry. A ty sankce jsou zaváděny na úrovni Evropské unie a týkají se řádově stovek osob. Problém je, že ten majetek, o který se jedná, je tak obrovský, že se ho podařilo poschovávat v nejrůznějších dalších vlastnických strukturách nebo v rámci různé např. rodinné nebo přátelské sítě. Takže často ti, kterých se ty sankce mají dotknout, z toho vyklouznou bez poškození.

Jeví se proto jako žádoucí, abychom rozšiřovali kritéria, jak stanovovat ty obecné zásady, jak omezovat přístup k majetku a nakládání s ním. A to se vlastně týká i zákona, který právě teď projednáváme, a za chvilku vysvětlím proč. Při tomto postupu totiž musím vysvětlit, že nejde o to vyvlastňovat, zabavovat majetek, ale dočasně omezit vlastnická práva. To by totiž i v testu proporcionality s ohledem na veřejný zájem, kterým je např. zastavit ruskou agresi, mohlo před soudy obstát mnohem snadněji, než kdybychom mluvili o vyvlastnění. Nemluvíme tedy potom ani o konfiskaci, která by byla v důsledku trestu vlastně krokem k vyvlastnění, mluvíme o zmrazení.