Senátor Hilšer: Senát dlouhodobě podporuje korespondenční volbu

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové senátoři.

Leží před námi volební zákon do Parlamentu ČR, který reaguje na nález Ústavního soudu a snaží se tento nález nějakým způsobem zakotvit. Řeší parametry rozdělování mandátů do Poslanecké sněmovny a celou řadu jiných záležitostí, o kterých si myslím, že panuje, alespoň podle dohod, shoda.

Já nechci ale mluvit o těchto parametrech, chci mluvit o tom, co v tom zákonu není obsaženo a na čem možná shoda panovat nebude. V tom zákonu není obsažena korespondenční volba, nebo korespondenční hlasování, chcete-li. Z tohoto důvodu se skupina 14 senátorů rozhodla připravit a předložit pozměňovací návrh, který korespondenční volbu do tohoto zákona ukotví. Dovolte mi, abych zmínil teď 3 základní důvody, proč jsme se pro to rozhodli.

1. Jak už zde bylo řečeno, Senát dlouhodobě podporuje, nebo alespoň zaznívá z útrob Senátu podpora korespondenční volby. Na nedávném jednání Senátu o senátním návrhu novely volebního zákona celá řada z nás vystoupila a podporovala korespondenční volbu. To je ten první důvod. Druhý důvod, proč tento pozměňovací návrh předkládáme, je to, že korespondenční hlasování má vláda ve svém programovém prohlášení. Já si dovolím citovat výňatek z Programového prohlášení vlády ze dne 27. 6. 2018.

„Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám. Včetně zavedení korespondenční volby, zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů.“ Čili jednáme o něčem, co tedy alespoň vláda deklarovala, že chce. Tím třetím důvodem je věcná stránka té problematiky. Tady budu poněkud obsáhlejší.

Já jsem přesvědčen o tom – a myslím, že se všichni shodneme, že volební právo je jakousi esencí demokracie každého demokratického státu. A proto demokratický stát – a myslím, že všichni demokrati – by měli usilovat o to a motivovat občany k tomu, aby se účastnili voleb.

A aby jim co nejvíce usnadnili výkon volebního práva.

Jedním ze způsobů, jak toto učinit, je právě korespondenční hlasování.

Po sametové revoluci a, myslím, že především po vstupu do EU, se počet českých občanů, kteří pobývají v zahraničí, zcela logicky zvyšuje. Odhaduje se, že takových občanů v zahraničí může být více než 300 tisíc, některá čísla hovoří o 500 tisících. Ukazuje se také, že počet českých občanů, kteří hlasovali v zahraničí, na našich ambasádách, se od roku 2000 zdevítinásobil. Čili devětkrát více. V roce 2018 bylo 9x více účastníků voleb než v roce 2000.

Čeští občané, jak asi všichni jistě tušíme, v zahraničí třeba pracují nebo tam dlouhodobě žijí, pracují v českých firmách, pracují v zahraničních firmách, pracují ve vědeckých institucích. V zahraničí se také v době voleb vyskytují desetitisíce českých studentů, kteří cestují po celé Evropě, absolvují studijní pobyty, jako je Erasmus, nějaké postgraduální a další studia.

Jak už zde bylo řečeno, všichni tito lidé, nebo většina z nich, musí často cestovat i stovky, v řadě případů i tisíce kilometrů do volebních místností které se nachází pouze na českých ambasádách, na konzulátech. To znamená, že např. vědec, který pracuje v Seattlu, musí cestovat 1200 kilometrů až do Los Angeles, aby mohl odvolit. V případě prezidentských voleb by tuto cestu musel absolvovat dvakrát. V případě českých studentů to může být i překážka, takováto cesta může být i překážka finanční.

Dovolím si citovat z dopisu jedné občanky: „Dobrý den, páni senátoři. Chci poděkovat za téma, které jste otevřeli. Několik let píši na ministerstvo zahraničí ohledně možnosti voleb. Dokonce mi odpověděli, že vše je již několik let připraveno, tak se ptám, kde je problém. Můj manžel je přední český vědec. Žili jsme v USA, v Arizoně, prostě volit jsme nejeli. Ne kvůli penězům, to bychom i dali, ale máme dceru s dechovými obtížemi, narozenou v 25. týdnu těhotenství. Každý let je pro ni extrémní zátěž. Já jen že důvody mohou být různé. A je to přímo ostudné, že se opět nic nezměnilo. Nyní žijeme v Chile, opět nic. Psala jsem paní poslankyni, já nebudu zde jmenovat, která se neustále korespondenční volbou ohání, ale jaksi jen teoreticky. Proč proboha už konečně to není uzákoněno? Manžel šíří dobré jméno ČR na poli astronomie, když je v ČR, tak dělá přednášky na vysoké škole tak, aby mladé lidi motivoval a dále těmto lidem ukazoval cestu. Ono jim není umožněno volit. Je to ostuda státu.“

Já tento stav považuji za zcela nedůstojný v situaci, kdy existují prostředky, jak můžeme českým občanům, kteří pobývají v zahraničí, umožnit jednoduše hlasování ve volbách. Chci tady jasně říct, že korespondenční hlasování privilegium, ale je to standard, je to naprosto běžný standard v demokratických státech. Kdybychom to měli srovnat s EU, tak v EU 24 zemí z 27 má korespondenční volbu. My a další asi dvě země, pokud dobře počítám, patříme mezi ty, kteří tu volbu nemají. Přiznám se, že mi opravdu zůstává rozum stát, že za 30 let se nepodařilo korespondenční volbu prosadit. Nedokázaly to levicové vlády, nedokázaly to pravicové vlády. Nyní to nedokázala ani vláda Andreje Babiše, která to má ve svém programovém prohlášení. Je to opravdu ostuda české politické reprezentace.

Všiml jsem si jednoho paradoxu, který asi, na to si budu muset osobně zvyknout, ale myslím, že to není žádná novina, tak jsem si všiml jednoho paradoxu. Často se stává, že někdo něco tvrdí, že něco chce, že něco prosazuje, jako třeba vláda ve svém programovém prohlášení nebo opoziční politici, ale když pro to mají zvednout ruku a mají něco udělat, tak to z nějakého důvodu neudělají. V tomto případě mi připadá, že nejlépe z celé té situace vycházejí bohužel, musím to takto konstatovat, SPD a komunisté, protože ti jasně deklarují to, že korespondenční volbu nechtějí, také pro to něco činí.

Takže místo toho, abychom my nějak věc řešili, tolerujeme farizejství a pokrytectví české vlády, Andreje Babiše.

Přiznám se, zarazilo mě to, že odůvodnění, proč to nyní nemůžeme udělat, znělo, jako že musíme být státotvorní. Slyšel jsem to na vlastní uši při jednání komise pro ústavu. Tvrdilo se, že teď to nejde, že to půjde až někdy jindy, že to poslanci nechtějí a že nebudeme mít zákon, naznačil pan poslanec Benda, že bychom si neměli zahrávat s člunkem, takhle nějak jste to řekl. Jsem přesvědčen o tom, že to není správný argument, že jsou to všechno opravdu jen zástupné argumenty, bohužel musím použít i slovo výmluvy, hledání důvodů, proč něco nejde udělat. Pokud bychom na toto měli přistupovat zde v Senátu, tak si myslím, že tato argumentace je nehodná Senátu. Je to instituce, která má prosazovat demokratické principy, umožňovat lidem volit a udělat všechno pro to, aby se to podařilo. Teď to neuděláme, protože to poslanci nechtějí, že to Babišova vláda nechce, že to nechtějí komunisté, že to nechce SPD? Kolikrát už jsme zde zamítli návrh a vrátili ho poslancům? Já si dovolím tvrdit, že to je skoro každý druhý. A teď když máme jasně promluvit a hájit zájem českých občanů, a máme na to i sílu, tak stáhneme kalhoty před brodem a říkáme de facto, že to vzdáváme, v jakémsi zájmu státotvornosti.

Říkám, že ty argumenty jsou i věcně zcela liché. Zákon se stihne. Účinnost zákona je od 1. července 2021. Zbývají nám tedy dva měsíce na to, aby ten zákon, možná měsíc a půl, dobře, kdybychom chtěli, aby tam byla nějaká rezerva, na to, aby ten zákon byl přijat. Nález ÚS byl v únoru, únor, březen, duben, dnes tady máme už hotový zákon, ta jednání byla poměrně složitá. Myslím si, že diskuse o korespondenční volbě může být velmi jednoduchá. Do 10 dnů může sněmovna hlasovat a třeba se nám podaří přesvědčit některé poslance o tom, aby se za korespondenční volbu postavili.

Neudělá-li to sněmovna, myslím si, že to není naše odpovědnost, ale jejich. Je to odpovědnost vládních poslanců, jak přistoupí ke svým závazkům k občanům.

Podpora korespondenční volby, myslím si, že je jakési připomenutí vládě, že se zavázala v programovém prohlášení.

30 let politici občanům slibuji nebo 20 let, 30 let od sametové revoluce, politici slibují občanům zavedení korespondenční volby. Teď bychom nebyli schopni obětovat 10, 20 dnů, abychom ještě zabojovali? Myslím, že je, vážené kolegyně a kolegové, čas k tomu, abychom přešli od prázdných slov podpory opravdu ke skutečným činům. Minule jsem citoval Karla Havlíčka Borovského, budu citovat znovu.

Kéž by nám pánbůh to vlastenčení z huby do ruky vraziti ráčil. Víte, lidé, jsme v situaci, kdy čeští občané ztrácejí důvěru v demokracii, ztrácejí důvěru v právní stát, ztrácejí důvěru v instituce. Nevím, jestli ztrácejí, ale určitě ji nemají, důvěru v politiky. Myslím, že to je často proto, že neplníme jejich sliby a nejsme ochotni se za ně postavit. Místo toho používáme slova, jako je státotvornost. Ale já si myslím, že státotvornost spočívá úplně v něčem jiném, že státotvornost spočívá v posílení důvěry, v to, že nám občané mohou důvěřovat, že se o nás mohou opřít, že naše sliby nejsou jen prázdná slova, že uděláme všechno pro to, abychom naše závazky plnili.

Nyní se ještě v závěru své řeči vyjádřím k tomu usnesení, které nám bylo předloženo. Jestli ho najdu... Vítám to, že se komise pro krajany zabývala tímto problémem. Je to velice dobře. Ale přiznám se, že to usnesení úplně zcela nechápu v situaci, kdy tady leží pozměňovací návrh, kterým můžeme tu korespondenční volbu do zákona zakotvit a můžeme ještě o ni zabojovat. Proto ho opravdu považuji za vrchol alibismu, nebudu moct pro něj hlasovat.

Myslím si, že Senát není v pozici, kdy by měl litovat vůle většiny poslanců, že Senát je tady proto, aby konal, abychom nelitovali toho, co poslanci neudělali, kdyby to měli udělat. Takže bychom jim to měli rázně připomenout.

K tomu druhému bodu, podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství. Kdybychom chtěli podpořit brzkou změnu zákonodárství, zavést korespondenční volbu, přece budeme hlasovat pro ten pozměňovací návrh, který tu volbu zavádí. Takže myslím si, že pokud se počítá s tím, že korespondenční volba v Senátu neprojde, je toto zcela liché tvrzení.

A ukládá Stálé komisi pro krajany žijící v zahraničí připravit do září 2021 návrh změny zákona, ale ten zákon už tady přece je, ten návrh tady je, tak proč bychom měli čekat až do září? Proto nemohu pro ten pozměňovací návrh, pardon, pro to usnesení hlasovat.

Děkuji vám za pozornost.