Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já mám hrozně zjednodušenou pozici. Měl jsem to štěstí, že Miloš Vystrčil mě s přednostním právem předběhl, protože řekl úplně vše, co jsem chtěl. Myslím si, o hodně víc ještě.

Já jsem úplně šokován. Nemám žádné zájmy v této oblasti. Obrátil se ale na mě náš pojišťovací makléř obce, který dlouhodobě dělá pro naši obec pojišťovací smlouvy. V době, když mi radili ostatní, protože jsme si to dělali sami jako město, proč si nevezmeme pojišťovacího makléře, tak jsem se obával a skoro jsem si říkal, to vypadá jako nějaké sprosté slovo, ten makléř. Pánbůh ví, co ten s námi bude chtít dělat. Já musím říct po těch letech, což asi je 15 let, se nám to osvědčilo. Nemusíme se o to starat, stará se o to všechno on. Ale když vidím, kolik těch smluvních ujednání, kolik těch jednání kolem toho probíhá... My v podstatě potom už jenom podepisujeme. On nám i hlídá, abychom nepřepláceli pojistky. Po x letech vypisuje znova výběrová řízení a hledá tu nejlepší pozici finanční pro obec u těch největších pojišťovacích domů. Říkám si, proč to takhle těmto lidem komplikujeme. Představa, že jenom za naši malou obec, máme pojištěné velké majetky, zhruba za půl miliardy, je to od aut, po rolby, skútry, vleky, baráky, nevím co všechno, tak je to obrovské množství papírového krámu, v dnešní době, když všechno můžeme dělat elektronicky, tak to stejně musí být papírově. Několikrát podepsáno, orazítkováno. A teď navíc ještě přibývá to, že ty skříně se budou plnit, vršit a plnit. To znamená, takovýto makléř, který by za normálních okolností mohl to svoje OSVČ dělat i v nějakém bytě, tak si bude muset nějakou vyhradit nějakou místnost nebo najít nějaké skladovací prostory. Dneska i díky GDPR to budou muset být chráněné prostory. Čili ta zátěž, která se na ně navaluje, je úplně nešťastná a je šílená.

Já musím zopakovat ještě jednou tu preambuli, kterou už tady říkal Miloš Vystrčil. Ta preambule té směrnice, bod 72, zní: Tato směrnice by neměla malým a středním distributorům pojištění a zajištění ukládat příliš velkou zátěž. Příliš velkou zátěž! Říká Evropa! To neříkáme my. To říká Evropa. Jak my se podle toho chováme? Pokračuje bod 72: Jedním z nástrojů k dosažení tohoto cíle je řádné uplatňování zásady proporcionality. Čili jedním z nástrojů, oni nám přímo říkají, co bychom měli dělat. A my děláme pravý opak. Já jsem nepochopil jednu věc. To jsou ty obrovské výdělky, které na tom má ČNB. Co s tím de facto má ČNB společného? Měla by dozorovat. Ale je to tak, asi jako ČNB dozoruje trh v rámci směnáren. Tak dlouho, až na to musíme dělat zákon. Přitom by to bylo hrozně jednoduché. Kdysi dávno v 90. letech jsem s manželkou měl taky směnárnu. Vím, jaká jsme museli dodržovat pravidla už v té době. Je to hrozně jednoduché. Jenom dát procenta a nic víc, přes to nesmíte jít. A co dělá ČNB? Nakonec to musí řešit Poslanecká sněmovna svojí iniciativou nebo následně, protože to bylo zamítnuté, tak to teď bude řešit ministerstvo financí podle aktuálních informací. Ale znova, ČNB de facto je dneska výdělečný podnik. To číslo já mám trošku jiné od Miloše Vystrčila. On mluvil o tom, co se zaplatilo doposud o těch zprostředkovatelů, 1,2 miliardy, já mám 1,3 miliardy, ale ono je to celkem jedno. A to, že budou muset opakovaně de facto za nic, kontrolní činnost vůbec nedělají, mají v tom totální nepořádek, je asi docela zajímavý i ten okamžik, že zpravodajem je kolega Kos, a těch kosů tam máme 20. A my vlastně nevíme, který z těch kosů ještě je funkční, nebo už není funkční, který ještě létá nebo nelétá.