Opět je tu chvíle pro relativizaci základních otázek rodinných vztahů, zdůvodňování nezdůvodnitelného jednání o dětech bez jejich účasti. Či bez účasti jejich nepohodlných arbitrů – psychologů, pediatrů a další. Je jasné, že bude použito mnoho jmen a zásadních studií, které budou dokazovat prospěch obou stran mince. Původně jsem zamýšlel psát taky takové vědecké pojednání ve prospěch malých dětí a dokazovat, že je jim lépe u mámy. Ale neudělám to.

Pracuji s nejmenšími dětmi jako pediatr 28 let. Vím, že těsnější kontakt s maminkou vede ke zvětšení objemu bílé hmoty mozkové, k lepším kognitivně behaviorálním funkcím. Obrovským a nezpochybnitelným argumentem je teorie emotivní vazby, tak jak ji v padesátých letech obsáhle popsal John Bolwby. A těm zvídavým doporučuji jedinečnou knihu Františka Koukolíka Před úsvitem, po ránu.

Na osvícených novorozeneckých odděleních se dělá mnoho pro to, aby dítě mělo dostatečný přístup k mateřské lásce. Po porodu vás nikdo nebude od dětí oddělovat násilím, nabídnou vám těsný kontakt „skin to skin“. Podpoří kojení, navštěvovat můžete dítě i v inkubátoru kdykoliv. Proč by tato nezpochybnitelná praxe měla být ve dvou letech rušena proto, aby maminka mohla do práce?