S neziskovým sektorem jsem se poprvé v životě setkal v devíti letech, když mě rodiče přihlásili do Junáka. V roce 1970 komunisté Junáka zakázali a mě pak dlouho vrtalo hlavou, co jim tak vadilo na spolku, který nás učil morseovku, lodní uzle a pomáhat potřebným. Až po čase mi došlo, že to hlavní, co tehdejší moci na Junáku vadilo, byla především jeho nezávislost. Štvalo je, že tady existuje něco, co sami nezřídili, neúkolovali a metodicky nevedli.

A to je podle mě totéž, co některým politikům na neziskovkách vadí dodnes. Že vznikají bez jejich podnětu, fungují bez jejich účasti, sami si určují svoji agendu a vstupují do veřejného prostoru, aniž by si vyžádali jejich souhlas.