Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Vy jste zprávu o činnosti Senátu za 12. funkční období obdrželi v podobě, která obsahuje zejména čísla a nějaké další statistiky, s tím, že je zvykem, že vždy předseda Senátu k tomu přidává ještě nějaké průvodní slovo, kterým okomentuje ta čísla, případně i další události, které nás v tomto 12. funkčním období potkaly.

Já za sebe musím říci, že nejsem úplně v jednoduché situaci, protože jsem vůbec služebně nejmladším předsedou Senátu, který takovouto zprávu o činnosti přednáší, protože se bohužel stalo to, že v tomto funkčním období jsme měli dva předsedy Senátu. Ne jenom tímto je toto funkční období výjimečné nebo minimálně jedinečné.

Když jsem přemýšlel, jakým způsobem tedy k té zprávě, respektive k tomu průvodnímu slovu přistoupit, tak jsem se nakonec rozhodl, že vám něco řeknu o tom, jak já vidím činnost Senátu ze svého pohledu, jednak toho senátora nepředsedy, potom toho senátora předsedy. S tím, že popíši i některé jiné věci, kromě té, která je obsažená v té vlastní zprávě a týká se těch počtů tisku a návrhů zákonů, které jsme projednali, protože je tomu tak, že Senát jako takový má více tváří. Jak jsem již říkal, to hlavní, co Senát dělá Senátem, jsou lidé, kteří jsou do něj voleni většinovým systémem, lidé se zkušenostmi a lidé, kteří se ve svých obvodech a často i ve větší oblasti než jejich senátní obvod těší vysoké důvěře, je s nimi spojena i určitá jistota v tom, že když oni něco říkají nebo oni něco dělají, je to správně, nebo je to děláno alespoň v dobrém úmyslu.

První tvář, kterou zmíním, je tvář Senátu jako, řekl bych, pozorného čtenáře a ochránce reálného života a strážce legislativní kultury, byť jsme tady dnes slyšeli i některé výhrady od pana senátora Jiřího Dienstbiera, ale tak tomu bylo vždy a díky za takovéto strážce strážců.

Co se týká projednaných zákonů, tak by se o tom dalo mluvit dlouho. Když jsem přemýšlel, jak to velmi zjednodušeně charakterizovat, tak skutečně Senát funguje velmi dobře jako ten, kdo opravuje zákony. My z těch zákonů, které obdržíme z Poslanecké sněmovny, zhruba třetinu vracíme s návrhem na opravy. Z té třetiny, kterou vracíme, zhruba zase třetinu Poslanecká sněmovna přijme, jinými slovy uzná svoji chybu, respektive uzná chybu navrhovatele. Jinými slovy, my opravujeme a vylepšujeme i se souhlasem Poslanecké sněmovny každý desátý zákon. Každý desátý zákon v průměru my opravíme. To není vůbec málo. Takový kontrolor se rozhodně vyplatí.