Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Omlouvám se, možná budu trošku delší, ale myslím si, že si to ta situace, ve které se nacházíme zaslouží, protože pokud se tady o něčem budeme rozhodovat, rozumím tomu, co říkal Petr Vícha, že se o tom pořád rozmýšlí, tak bychom si měli tu popsat tu situaci, ve které se nacházíme, uvědomit si, jaká ta situace je. 

My jsme součástí Evropy, žijeme v Evropě, dnes v Evropě máme méně energie, než potřebujeme, než jsme zvyklí spotřebovávat. Prosím pěkně, my máme dnes v Evropě méně energie, než jsme zvyklí spotřebovávat, ne než spotřebujeme, ale než jsme zvyklí spotřebovávat. Tak to je. Je méně něčeho, co potřebujeme nutně ke svému životu, my se s tím nějak musíme vypořádat, představte si, že by bylo třeba méně vody, než kolik vypijeme, nebo jsme zvyklí vypít, nebo se v ní umýt apod. Proto došlo k takovým věcem, které jsou v tom případě nutné. Ta první je, že bychom asi měli šetřit. Nějak se snažíme šetřit, šetří se na obcích, šetří se na úřadech, šetří se ve firmách, šetří se v domácnostech. Je to dobře. Ale na to šetření jsme třeba nebyli úplně připraveni. Některé věci úplně nezvládáme.

Druhá věc je, že pokud není dost energie, hledáme nové zdroje. Pokud je najdeme, zase to nějakou dobu trvá, než dáme fotovoltaiku na střechu, než si uvědomíme, že možná někde mohla být větrná elektrárna, ona tam není, nebo někde bioplynka, ona tam není. Takže teď s tím zkoušíme něco udělat, bude to nějakou dobu trvat.

Třetí věc, která vznikla, protože máme málo energie, méně, než potřebujeme, je, že tady vznikl obrovský prostor pro populismus. Pro to, abychom představovali jednoduchá řešení a těmi se snažili zalíbit. Senát byl vždy institucí, která toto nevyužívala, nezneužívala. Velmi prosím, abychom se nesnažili zalíbit, ale přistupovali jsme k těm řešením racionálně, pokud třeba víme, že skutečně někdo, to je stát, za nás musí některé věci řešit, tak bychom to měli být schopni přijmout.