Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, možná už je dnešní jednání dlouhé, ale přesto si myslím, že norma, která má vstoupit do života, je tak zásadního charakteru, že prostě nebylo možno očekávat, že debata bude rychlá a snadná.

Moje poznámky k tomu jsou zhruba tyto.

Nejprve k okolnostem schvalování nového pandemického zákona. Co toto schvalování provází. Na jedné straně je to bezpochyby nedůvěra českých občanů v to, že její vláda je schopna řídit celý systém prací, který by mohl vést ke zvládnutí epidemie. Že je vláda schopna toto řídit. Nedůvěra vznikla postupně. Na jaře, bylo to tu už zmiňováno mnohokrát, ale přesto to stojí za zopakování, na jaře zde důvěra byla a měla by se zamyslet vláda, jak o ni přišla. My všichni si to asi umíme nějak definovat, ale vláda pořád dělá, že ona nic a že všechno nějak někdo zavinil jinak a udělal něco špatně. Ale když se podíváme jen na okolnosti nedávné nebo současné, tak je jasné, že nedůvěra musí jen narůstat. Od samého počátku, když se podíváme na takové nejkřiklavější případy, tak zde byla otázka například maloobchodů, kdy tolikrát se v debatách točilo, proč stejný sortiment zboží mohou prodávat velké obchody a nemůže je prodávat maloobchod. A tolikrát se nad tím zamýšleli naši občané a tolikrát to vláda bagatelizovala, až přišel Ústavní soud a řekl: "Ano, bylo to protiústavní." Může toto posílit důvěru občanů v to, že jejich vláda ví, co činí, že jejich vláda situaci zvládá, že jejich vláda je ta vláda, která je má vyvést z této situace? Rozhodně nikoli.