Skopeček (ODS): Panu prezidentovi najednou deficitní rozpočty nevadí

Děkuji pěkně za slovo. Zaslechl jsem tady jednotlivá díla rovněž mého oblíbeného spisovatele Milana Kundery. Nevím tedy, jestli někdo nezmínil pro mě jeho nejlepší román Žert. Tak to je zase podle mého názoru nejpřiléhavější dílo, resp. jeho označení, kterým by šlo pojmenovat návrh státního rozpočtu nebo některá vystoupení poslanců, kteří ho hájí. Ale jestli už to zaznělo, tak se omlouvám za opakování.

Začal bych asi vystoupením pana prezidenta, který tu dopoledne přišel podpořit jako každoročně státní rozpočet. Od toho se myslím dá odpíchnout. Jeho podporu státnímu rozpočtu bych označil za podporu politického charakteru, nikoli ekonomického. Co mě k tomu vede? Vedou mě k tomu vyjádření pana prezidenta Zemana, která učinil v minulosti, kdy peskoval například sociálního demokrata Bohuslava Sobotku. Všichni si dobře pamatují, jak mu vyčinil za to, že Bohuslav Sobotka realizoval deficitní rozpočty v době ekonomického růstu. Jako keynesiánec, za kterého se pan prezident označuje, vysvětloval panu Bohuslavu Sobotkovi, že deficity je možné realizovat v době recese, kdy mají pomoci ekonomice, kdy mají doplnit agregátní poptávku a posunout ji tak, aby se ekonomice začalo opět dařit, nikoli však v době růstu, kdy deficity odmítá. A v minulosti svojí vlastní stranu, resp. reprezentanty své vlastní dřívější strany sociální demokracie peskoval za to, že schvalují a připravují deficitní rozpočty v době růstu.

Pár let uběhlo. Ekonomické časy jsou stejně dobré. Ekonomika stále roste ještě slušným tempem. Máme nejnižší nezaměstnanost ještě i oproti období, kdy byl ve vrcholové politice Bohuslav Sobotka. A panu prezidentovi Zemanovi najednou deficitní rozpočty nevadí. Nejenom, že nepeskuje současnou vládu, premiéra nebo ministryni financí, ale dokonce ji nepřiměřeně za to chválí. Nevím, kde se stal ten přerod keynesiánského ekonoma do nějaké teorie, nebo k ekonomické škole, kterou já zatím neznám, protože neznám ekonomický směr, který by doporučoval realizovat deficity a zadlužovat se v době ekonomického růstu. Nicméně tato změna pana prezidenta je zajímavá.
Ale on sám říká, že jenom blbec nemění názory, tak je to možná tento případ. Já bych to spíše viděl v tom, že to byla opětovně demonstrace velmi úzkého politického spojení pana prezidenta se současnou vládou a s premiérem Andrejem Babišem. Pak tomu rozumím a také tak to jeho vystoupení dneska v Poslanecké sněmovně chápu. Pan prezident prostě zapomněl na ekonomickou teorii, zapomněl na své vzdělání, zapomněl na své dřívější výroky a poučování sociálních demokratů, že v době růstu se hospodaří vyrovnaně nebo přebytkově, a prostě pochválil svého nejbližšího politického spojence nebo propadl kouzlu paní ministryně financí, jak také v médiích naznačoval.

Ten rozpočet já samozřejmě považuji za špatný. Považuji ho za špatný z mnoha důvodů. Není to jenom kvůli deficitu, který by podle mého názoru opravdu neměl existovat. Je potřeba připomenout, že meziročně - a už to tady několikrát zaznělo - vláda bude mít na své přerozdělování oproti letošnímu roku v příštím roce o celých 113 mld. korun navíc. O 113 mld. korun navíc meziroční nárůst příjmů státního rozpočtu a přesto paní ministryně Schillerová a potažmo s ní celá vláda není schopna z těchto 113 mld. korun ušetřit ani halíř a připravit rozpočet, který by byl byť třeba o jednu korunu nižší, než byl návrh deficitu pro letošní rok. Ještě více to číslo zaujme, když se podíváme na delší časovou řadu do doby, kdy hnutí ANO přebíralo resort financí v roce 2014. Tak oproti roku 2014 má vláda na to přerozdělování více jak 300 mld. korun navíc. Dostali 300 mld. korun navíc díky ekonomickému růstu a přesto nejsou schopni ani po letech ekonomického růstu a v době rekordně nízké nezaměstnanosti připravit rozpočet vyrovnaný.

Jak jsem říkal, nevadí mi jen ten deficit, ale vadí mi velmi nebo kritizuji a obávám se i struktury státního rozpočtu resp. toho, kam se posunuje. Mně jako pravicovému politikovi, jako liberálnímu ekonomovi, vadí samozřejmě i to, že velmi rychle roste míra přerozdělování v České republice, což jinými slovy znamená, že čím více si stát uzme ze soukromého sektoru peněz, o to více tomu soukromému sektoru zbude a já jsem bytostně přesvědčený, že soukromý sektor na rozdíl od vlády dokáže se svými penězi hospodařit lépe, že ví lépe, jak tyto své peníze, které sám svou aktivitou, svou pílí, svým umem vybudoval, vyprodukoval, tak že dokáže o nich rozhodovat mnohem lépe, než o nich dokáže rozhodovat paní ministryně nebo jednotliví úředníci. A to už jenom proto, že při rozhodování, jak se ty peníze, které on sám musel vydělat, kvůli kterým musel podstupovat např. podnikatel riziko, si velmi dá pozor na to, jestli ty peníze využije efektivně, na co je využije a v jakém objemu.

Když se podíváme jenom na velmi krátkou časovou řadu, tak bych chtěl kolegům připomenout, že v roce 2015 byla výdajová strana rozpočtu ve výši cca 1,3 bil. korun, v roce 2018 už to bylo 1,4 bil. korun, čili o 100 mld. korun více, a v roce 2020 se počítá s 1,6 bil. korun, tzn. o více jak 200 mld. nárůst. Jestli někomu tato čísla přijdou malá, jestli nikoho nezarazí to, že se nám ten bobtnající stát, ten Otesánek, neustále obaluje větším a větším tukem, kvůli kterému se za chvilku přestane otylý státní sektor hýbat, a díky tomu, že vysává energii ze sektoru soukromého, tak zastaví celou zemi, tak já vás prosím, abyste se na tato čísla podívali a řekli, jestli vás skutečně nezaráží a jestli vy nevidíte riziko v tom, že zatímco v roce 2015 jsme měli výdaje 1,3 bil. korun, v roce 2020 už to bude 1,6 bil. korun. Mně to velmi vadí. Já si myslím, že stát by tak velký být neměl, že by měl být mnohem menší. A ještě bych dokázal připustit to, že k tomuto zvýšení došlo za cenu toho, že se zlepšila kvalita života v České republice, že veřejný sektor - stát poskytuje dramaticky lepší veřejné služby svým daňovým poplatníkům, od kterých ty peníze navíc bere. A já opravdu nemám pocit, kdybychom se zeptali podnikatele, jak s ním komunikuje finanční správa, kdybychom se zeptali pacientů, jestli se zkracuje čekací doba v nemocnicích, kdybychom se zeptali obyčejných občanů, kteří si jdou vyřídit cokoliv na úřad, jestli se zlepšila o tolik kvalita toho, co na radnicích a dalších státních úřadech dostanou, jestli skutečně akceptují takovéto navýšení státního přerozdělování, jsem si jistý, že odpoví, že nikoliv, že ten stát žádné dramaticky lepší služby nebo veřejné statky neposkytuje. Na dálnici D1 je stále fronta, silnice se nestaví, rychlovlaky, které Andrej Babiš sliboval už před mnoha lety, také nejsou a kvalita státní služby, třeba když se podíváme na tu finanční správu, vidíme spíše neprávem uvalované zajišťovací příkazy a podobné věci.

Ing. et Ing. Jan Skopeček, Ph.D.

ODS
místopředseda PS PČR

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Tím, jak stát bobtná a jak se zvyšují výdaje státního rozpočtu, tak samozřejmě je to spojeno i s tím, že stát musí nutně uvalovat větší daňové břemeno na své spoluobčany a na své firmy. Už to tady několikrát zaznělo. Složená daňová kvóta je díky této vládě, která se zaměřila pouze a jen na příjmovou stranu státního rozpočtu, výdajovou stranu rozpočtu nechala bobtnat bez jakékoli pozornosti, tak protože se zaměřila na příjmovou stranu rozpočtu a vybírá a vybírá stále více peněz, tak složená daňová kvóta je na historicky rekordní úrovni - a už to tady zaznívalo, v příštím roce se vyšplhá na 36 %. A to ve chvíli, kdy máme tedy nejenom nejvyšší daňové břemeno, ale ve chvíli, kdy náš daňový systém je i podle řady mezinárodních srovnání, např. podle Světové banky a její analýzy Doing Business jeden z nejkomplikovanějších, nejsložitějších, výjimkami zaplavených daňových systémů, což znamená pro daňového poplatníka a plnění jeho daňových povinností mnohem větší náklady jak časové, tak finanční, než na které jsou zvyklí občané v zemích, kde třeba ta složená daňová kvóta může být podobně veliká, ale dostávají daleko lepší servis.

Další problém, který vidím ve struktuře státního rozpočtu, je vývoj mandatorních a kvazi-mandatorních výdajů. Už o tom tady mluvil leckdo. Připomenu, že čím vyšší jsou kvazi-mandatorní a mandatorní výdaje, tím menší manévrovací prostor má vláda, ať už tato, nebo jakákoli budoucí, pro svou aktivní fiskální politiku, např. proto, že si řekne, že tou prioritou je ten rychlovlak, který postaví. Nepostaví ho, protože na něj mít nebude, resp. peníze, které v rozpočtu budou, bude muset povinně vynakládat na ty tzv. mandatorní a kvazi-mandatorní výdaje. Ten neblahý trend mandatorních výdajů pokračuje. Já vám řeknu jedno číslo. V příštím roce podle návrhu státního rozpočtu mají mandatorní výdaje vzrůst o více jak 7 %. O více jak 7 % mají vzrůst mandatorní výdaje. Víte, kolik je predikce růstu české ekonomiky? No ta je výrazně méně, než je těch 7 %. Můžeme se tady hodinu dále bavit, jak budou ty predikce odpovídat realitě, protože nevíme řadu věcí, nevíme, jak dopadne brexit a obchodní války, nevíme, co udělá zpomalující se ekonomika Německa s naším průmyslem a potažmo s naším hospodářským růstem. Ale o jedno se s vámi vsadím. Česká ekonomika bezesporu neporoste v příštím roce o 7 %, bude to číslo významně nižší, bude i pod 3 %, myslím, že bude i pod 2 %, bude řádově nižší, jak vláda počítá s tím, že narostou mandatorní výdaje.
A jestliže nám mandatorní výdaje takovýmto tempem rostou ve chvíli, kdy máme v rámci EU rekordně nízkou nezaměstnanost a kdy stále ještě máme slušný ekonomický růst, aspoň z nějakého dlouhodobého průměru, tak si představte, jak ty mandatorní výdaje porostou, o jaké procento, kolik si k těm 7 % pro příští rok přidáte procent, když ekonomika bude klesat, když vzroste kvůli tomu nezaměstnanost, kdy vláda bude muset vynakládat více peněz na dávky v nezaměstnanosti, kdy se více lidí, protože se dostanou do horší sociální situace, přihlásí o další dávky, o kolik více mandatorních výdajů z roku na rok vzroste ve chvíli, kdy přijde recese.

A co hůře, ony nevzrostou jenom mandatorní výdaje, ale ony díky té ekonomické stagnaci nebo ekonomické recesi, po které já samozřejmě nevolám a všichni doufejme, že nenastane, ale pokud nastane, tak poměrně razantně půjdou dolů i daně. Takže na jedné straně bude obrovský nárůst mandatorních výdajů a na straně druhé, na té straně příjmové, bude vláda získávat do státního rozpočtu méně peněz, než získává dneska v dobrých časech. Jestli si myslíte, že se takto chová odpovědný hospodář, že nechává ten vlak mandatorních výdajů rozjetý a zvyšuje rychlost a vůbec nepočítá s tím, že by tam mohla být nějaká zeď, do které ten vlak narazí, tak já se tohoto trendu velmi obávám. Samozřejmě, a chci být férový, nemůže za to pouze paní ministryně nebo pan premiér, abych se netrefoval pouze do reprezentantů hnutí ANO, konec konců ten rozpočet je kolektivním dílem celé vlády, do velké míry za to může podle mého názoru neschopnost paní ministryně práce a sociálních věcí, která měla i za úkol od pana premiéra přijít s revizí dávkového systému, měla za úkol připravit důchodovou reformu. Schází se sice komise pro důchody, nicméně myslím si, že nemůžeme od ní očekávat nějaký realistický návrh penzijní reformy, který by zvládla ještě tato Sněmovna projednat a schválit. Co se týče revize dávkového systému, tak tam je zatím na světě nula. Takže abych byl férový, není to jenom kritika paní ministryně Schillerové a pana premiéra, ale velký díl odpovědnosti za to, že se naše veřejné finance stávají více zranitelné pro období finančních a ekonomických krizí, tak velký podíl na tomto zvyšujícím se riziku mají sociální demokraté.

Občanští demokraté samozřejmě tento rozpočet nepodpoří, alespoň ne v podobě, ve které byl navržen. My jsme připraveni podat, tak jako v uplynulých letech celou řadu pozměňovacích návrhů tak, abychom ukázali, a budeme navrhovat, přesouvat jednotlivé výdajové položky do rezervy státního rozpočtu. Bezesporu to budou například dotace do podnikání. Když se podíváte na to, s jakým objemem rozpočet počítá, co se týče dotací soukromým podnikatelským subjektům, tak je to pro rok 2020 plánováno ve výši téměř 50 mld. korun. Jak už tu zmínil pan prezident, část toho, resp. 27 mld. korun jde na tzv. obnovitelné zdroje energie, ale do té částky necelých 50 mld. korun je ještě velká část vaty, kterou lze podle našeho názoru snížit. My si nemyslíme, že stát má nejdříve nechat některé podnikatele pracovat, podstupovat riziko, dosáhnout zisku, zdanit jej, ty peníze vybrat do státního rozpočtu a pak podpořit formou dotací jiné podnikatele. Myslíme si, že to křiví trh a že to je nefér, že vyhrávají ti, kteří nikoliv mají nejlepší podnikatelské plány, ale vyhrávají ti, kteří mají dobrou dotační agenturu, nebo dokážou lépe vyplnit nějakou žádost o dotace. Takže bezesporu to je jedna z věcí, kde budeme chtít ušetřit.

Budeme chtít ušetřit i v kapitole aktivní politiky nezaměstnanosti, protože myslím si, a na absurditu tohoto zákona ukazuje i to, že v době, kdy se nám nezaměstnanost snížila skutečně na rekordní úroveň, tak v plánu rozpočtu na příští rok je nárůst výdajů na politiku aktivní nezaměstnanosti. Skoro to vypadá, že vládě nízká nezaměstnanost vadí a vydává na ni v čase, kdy se snižuje, větší objem peněz než v době, kdy je nezaměstnanost vyšší, ale měla by to vláda minimálně přiznat, protože takto je to spíše k smíchu, nebo dokresluje to, jak špatně je konstruován státní rozpočet.

Samozřejmě zdrojů, kde lze získat peníze a kde my budeme navrhovat pozměňovací návrhy, je celá řada. Já bych upozornil ještě na jedno, na ty slavné dotace nebo zlevňování jízdného, které stojí ročně více jak 5 mld. Kč jenom za takovouto hloupost, kterou využívají i lidé, kteří podle mého názoru mají dostatečné finanční prostředky na to, aby si jízdenku koupili sami a nemuseli jim ji dotovat daňoví poplatníci, kteří třeba vlakem vůbec nikdy nepojedou. Nebudu mluvit o tom, že se nerozlišuje, jestli se jede ráno, nebo večer, jestli se jede v nějaké době, kdy je špička, jestli je to na trati, která je skutečně velmi zatížená, nebo naopak je to na nějaké venkovštější trati. Myslím si, že to je další zdroj toho, kde se dá ušetřit, a my vám spolu s dalšími návrhy ukážeme, že dokážeme ušetřit celých těch 40 mld. korun.

Když jsem na začátku mluvil o tom, jak ten stát bobtná a jak ten Otesánek na sebe nabaluje další a další kilogramy tuku a stává se vlastně neřiditelným, pasivním, neaktivním a spíše komplikuje život a umrtvuje i ten soukromý sektor, tak oni těmi miliardami, když se hází, tak si to lidé těžko představují. Ale další důkaz toho, jak vláda chce hospodařit dobře s penězi daňových poplatníků, je i předpokládaný nárůst počtu zaměstnanců, kteří jsou placeni z veřejných zdrojů. Paní ministryně několikrát nebo x-krát udělala mediální expozé toho, jak chce šetřit, jak chce snižovat počty státních zaměstnanců, tak to je mediální mlha. V médiích paní ministryně chce počet státních zaměstnanců snižovat, ale podle návrhu státního rozpočtu má v realitě počet lidí, kteří budou placeni z veřejných zdrojů, tedy z peněz daňových poplatníků, kteří daně platí, tak ten nárůst je o pět tisíc. O pět tisíc lidí více, což je už velikost jednoho menšího města, bude pro stát v příštím roce pracovat navíc. A když to srovnáme s rokem 2013, než hnutí ANO získalo rezort financí, tak zjistíme, že počet zaměstnanců, kteří začali pracovat pro stát, je větší než 50 tisíc, konkrétně 50 479. Od roku 2013 do roku 2020 vzroste počet státních zaměstnanců o více jak 50 tisíc osob. To si myslím, že je možná ilustrativnější příklad toho, jak stát bobtná, jak roste, jak je neefektivní a jak utlumuje soukromý sektor, když se rozhodl v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti navýšit počet státních zaměstnanců o 50 tisíc lidí.

Já kvůli všem těmto důvodům považuji ten návrh z dílny paní ministryně za nepovedené dílo, resp. považuji tento návrh za rozpočtový zmetek, protože pokud by to neměl být rozpočtový zmetek, tak by neplatilo, že budeme stále navrhovat v desítkách miliard deficit, neplatilo by, že budeme zhoršovat strukturu mandatorních výdajů jejich stále větším podílem, neplatilo by, že investiční činnost, kterou se tak tato vláda chlubí, bude pod úrovní, v jaké se investovalo v době ekonomické krize, kdy vládla pravicová vláda a kdy zejména sociální demokraté ji kritizovali za to, že svými malými výdaji podvazuje ekonomický růst.
I tehdy jsme dokázali relativně investovat více, než dokáže investovat tato vláda. Kvůli vysokým daním, kvůli stále bobtnajícím výdajům, kvůli malým investicím, kvůli rostoucím mandatorním výdajům, já skutečně považuji ten rozpočet nikoliv za cár papíru, jak říkal kolega Ferjenčík, to by bylo hrozně fajn, kdyby to byl jen cár papíru a země se podle něj neřídila, ale já to skutečně považuji za rozpočtový zmetek.

Paní ministryně surfuje na vlně ekonomického růstu, ten ekonomický růst jí takto dovoluje se chovat, dovoluje ji připravovat takové rozpočtové zmetky, ale velmi bych se obával toho, až jednou ta vlna dojde, až narazíme na mělčinu, až narazíme na břeh, tak jenom varuji předtím, abychom se na té mělčině díky špatnému hospodaření paní ministryně, neutopili.

Děkuji pěkně za pozornost.