Sira Nicolase Wintona jsem měl možnost opakovaně osobně potkat a mluvit s ním. Udivovala mě jeho skromnost a samozřejmost, s jakou vyprávěl o záchraně českých židovských dětí. Velmi litoval, že poslední vypravený vlak s 250 dětmi 1. září 1939 Němci už nepustili. Začala válka.
Pan Winton byl noblesní muž, gentleman ze starých časů. Vážím si ho nejen pro jeho činy, ale i proto, že s toho, co vykonal, jak se říká, nedělal vědu. To je dnes velmi vzácné. Proto je potřeba si ho pamatovat. I proto jsem ho jako první od nás, navrhnul na Nobelovu cenu míru.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.


