Sira Nicolase Wintona jsem měl možnost opakovaně osobně potkat a mluvit s ním. Udivovala mě jeho skromnost a samozřejmost, s jakou vyprávěl o záchraně českých židovských dětí. Velmi litoval, že poslední vypravený vlak s 250 dětmi 1. září 1939 Němci už nepustili. Začala válka.

Pan Winton byl noblesní muž, gentleman ze starých časů. Vážím si ho nejen pro jeho činy, ale i proto, že s toho, co vykonal, jak se říká, nedělal vědu. To je dnes velmi vzácné. Proto je potřeba si ho pamatovat. I proto jsem ho jako první od nás, navrhnul na Nobelovu cenu míru.