O tom, že je na sídlištích málo místa a neustále roste počet používaných aut, není pochyb. Na vlastní oči to vidí obyvatelé sídlišť a statistiky to jen podtrhují. Někteří lidé parkují soukromé auto na parkovišti před domem, zároveň ale užívají služební auto, které tam chtějí také večer odstavit. Další auta v rodině mívají partneři a dospělé děti. Běžně se tak k jednomu bytu vážou i tři auta. Problémem jsou rovněž služební dodávky či mikrobusy, které by měly podle daňových zákonů parkovat v sídle firmy.

Vymyslet řešení, které by vyhovovalo všem, se téměř rovná zázraku. Každý ho totiž vidí v tom, že právě on bude s libovolným počtem aut v rodině parkovat přímo před panelákem a samozřejmě zadarmo… Je jasné, že tohle fungovat nemůže.

Plány, které lidé odmítli

Problém s parkováním na sídlištích jsem se pokusil vyřešit hned po volbách. Navrhl jsem „modré zóny s nízkou cenou na první auto“. Druhá a služební auta by byla pod ekonomickým tlakem donucena parkovat jinde, samozřejmě v rámci dochozích vzdáleností. Strhla se ale vlna protestů, některá SVJ dokonce pro odmítnutí tohoto plánu neváhala uspořádat schůze. Předsedové těchto SVJ pak Usnesením deklarovali, jak moc je toto řešení nechtěné. Návrh jsem tedy zrušil, nebudeme přeci z radnice lidem vnucovat něco, co odmítají.

Později jsme se pokusili alespoň zrušit vyhrazená stání s tím, že jejich kapacita bude k dispozici všem. Opět se zvedla hlasitá vlna odporu a dorazily desítky žádostí o obnovení těchto míst. Nikdo nepřišel, že by se mu toto řešení zdálo dobré. K vyhrazeným stáním jsme se tedy vrátili, ale s úpravou ceny. S cílem, aby tato exkluzivní služba byla opravdu dobře zaplacená a lidé sami hledali jiná řešení v podobě garáží či vzniku parkovacích domů. Samozřejmě, už mnohokrát jsem si vyslechl, jak drahé to je. Levicová opozice bije na poplach, že je to jen pro bohaté. Uznávám, že ani tohle není systémové řešení problému s parkováním na sídlištích. Naštěstí ho nemáme jen my v Liberci. Potýkají se s ním všechna města v Česku a okolí.