Jako druhou možnost nabídl rozptyl zelených – lobbistů za šetrnější technologie do ostatních stran. Jde o jakési „dvě taktiky“ zelených v novodemokratické revoluci. Až jednou technologie bude umět obnovit jednotlivce jako nezávislé prvovýrobce energie při všem dostupném uspokojení jejich současných nároků na moderní život, zlomí zásadní nerovnost stávající společnosti rozdělené na ty, kdo zdroje mají a prodávají energii z nich, a na ty, kdo je nemají a energii si musejí draze kupovat.

To je také podstata snah o rozvoj tzv. obnovitelných zdrojů, v podstatě rozumná a radikální, v českém provedení zatím zpackaná ve svůj opak. Jádro je v tomto sporu jen (ač na první pohled veleúspěšným) pokusem o perpetuum mobile, jehož technologie koncentruje své „výrobní prostředky“, moc, a tedy naši závislost do jedněch rukou v míře dříve nikdy nepoznané. Redukce moci a s ní osvobozování společnosti skrze redukci koncentrace energetických zdrojů je tak plně legitimní emancipační postup.