Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych se nejprve zabýval pozměňovacím návrhem kolegyně Novákové, týkajícím se očkování dětí. Očkování dětí je vážná věc. V současné době máme proočkovanost dětské populace zhruba na úrovni 91,1 %. To je zásadní číslo, protože pokud ta proočkovanost je nad 80 %, znamená to, že infekce se zde vlastně nevyskytuje, a i dítě, které nebylo proočkováno z nějakých vážných důvodů pro alergii nebo pro něco, tak vlastně tu infekci nemůže dostat.

Na druhou stranu jako pravicový politik samozřejmě chápu právo rodiče o svém dítěti rozhodovat. Dovolte mi k tomu říct několik čísel. V roce 2011 těch, co odmítli očkování, bylo 110, v roce 2012 asi 123 a v loňském roce jich odpíralo očkování 210. To jsou čísla, která znamenají skutečně velmi minoritní skupinu.

Na druhou stranu máme zde zákon, který hovoří o očkování jako povinném. V okamžiku, kdy budeme hlasovat o tom rozvolnění, o tom, že řekneme, že je individuální očkování možné, tak jenom upozorňuji, že celou zodpovědnost přenášíme na dětského lékaře. To je obrovský problém, protože on ze zákona musí dítě očkovat, a nemá ho očkovat jenom z důvodu zvláštního zřetele hodných alergie, infekce, a tak dále, to co je vyjmenováno. Dětští lékaři se s tím nějakým způsobem vyrovnávají. Oni vědí, jak je opravdu složitá diskuse s rodiči, ale podle informací, které mám, protože k dětským lékařům mám velmi blízko, vím, že i ty problematické případy, kdy rodiče to odpírají, dovedou nějakým způsobem vyřešit a medicínsky pohlídat. V okamžiku, kdy otevřeme prostor pro to, že to vlastně nějaký jiný zákon bez ohledu na to, že máme povinné očkování, ten prostor otevírá, může to znamenat, že počet odpíračů bude narůstat.

Já tedy znovu opakuji, máme tady na stole dvě věci, které jsou proti sobě. Jedna věc je svoboda rozhodování a na druhé straně věc toho, že když procento proočkovanosti poklesne, zmizí ten pozitivní význam očkování. A já bych se velmi přimlouval za to, abychom to rozhodování o tom, co se má nebo nemá s očkováním dělat, nechali na dětských lékařích, kteří s rodinou pracují, znají ji, znají její problémy, a budou za to také nést zodpovědnost. Nezapomeňme, že v tomto případě kromě té zodpovědnosti rodičů zde máme zodpovědnost toho příslušného lékaře a nemůžeme do jeho zodpovědnosti zasahovat, že mu dáme další kontradiktorní příkaz.

A co se týče té druhé věci, která se tu diskutuje, to znamená lesní školky nebo školy, byl bych velmi rád, kdyby to, co funguje, bylo zachováno, i když je mi také jasné, že se jedná o velmi malé číslo těch fungujících školek, ale fungují. A bylo by velmi nesprávné, kdybychom je nějakým opatřením postavili mimo zákon nebo jejich situaci ztížili.