To číslo je doslova „vyrobeno“ díky zřejmě nejabsurdnějšímu ukazateli v ekonomické historii, který se jinak jmenuje velmi vznešeně Index lidské chudoby (Human Poverty Index, HPI). Bohužel, o chudobě příliš nevypovídá.

První potíž je, že tím měříme jenom to, kolik procent obyvatel nějaké země je svým příjmem pod šedesáti procenty příjmového mediánu (středu) v oné zemi. Takže jsme na tom lépe než třeba Švýcarsko, Norsko a v než všechny země Evropské unie. Jenže ve skutečnosti takto neměříme chudobu ve smyslu opravdové životní úrovně, neměříme to, jakou životní úroveň představuje oněch šedesát procent mediánu. Samozřejmě všichni asi tušíme, že chudý Švýcar má ve skutečnosti vyšší životní úroveň než Čech nižší střední třídy. Měříme totiž ve skutečnosti příjmové rozdíly v dolní polovině obyvatel co do jejich počtu. Prostě si jenom jinak potvrzujeme, že příjmy v České republice jsou si bližší než třeba v tom Norsku nebo namátkou v Německu.

Druhý problém je, že tato statistika sice zahrnuje sociální transfery (klepeme si po ramenou, jak přerozdělováním tlačíme mnoho lidí NAD hranici chudoby, což je jinak dobře), ale neříká B, počítá se totiž z příjmů PŘED exekucemi a vynucenými splátkami (které stovky tisíc lidí tlačí zase zpátky POD hranici chudoby). Co si budeme povídat – děsivé chyby v minulosti dávnější i nedávnější nahnaly často nespravedlivými a neférovými zákony a dalšími předpisy do dluhových pastí. V posledních letech se s tím snažíme něco dělat. Ale jde to strašně, strašně pomalu.