Děkuji, pane předsedající. Já jsem si v rámci dnešní debaty uvědomil, jak hloupý jsem byl, když jsem nastupoval do Poslanecké sněmovny, jak naivní jsem byl a jak nesmyslný obdiv jsem k poslancům měl. Já jsem se sem chystal tak jako do vědecké rady. Co já jsem si studoval za zákony, jak jsem se učil zpaměti organizační řád, abych tady nebyl za - a ono by se nic nestalo, kdybych to neudělal. Protože na vědecké radě cokoli, co tady řada z vás řekla, by musela dokázat. Musela by promítat ty články, kde to je, takové to "v Americe tam ti, tam jsem" - to by si nikdo nedovolil. Tady každý může říct, co chce, nemusí to nijak dokazovat, zda dva dny se na to zapomene. Má tady svých 5 minut slávy, a bomba.

Ten zákon podle mě je dobrý, ten zákon není špatný, co je špatné, že veřejnost o něm věděla tři týdny dřív, než o něm věděli poslanci. To je špatné. To je špatné, že v úterý jsme se dozvěděli text toho zákona. To budu a vyčítám panu ministrovi. Doufám, že se to stalo naposledy.

Doufám, že první se vždycky o tom, co má být v zákoně, dozví poslanci a až pak se to začne šířit mezi lidmi a nebudou vznikat hoaxy, které šíří polopravdy.

V tom zákonu je velmi správně, že očkování je nepovinné. Kdyby bylo povinné, budu první, který by se tady připoutal od pasu nahoru nahý před tuto sněmovnu a nepustil sem ministra. Doufám, že kolegyně a kolegové z SPD se ke mně přidají, podobně jak to dělali v Anglii, když je pouštěli, jaksi... Tak, jdeme do toho.

Druhá věc, za kterou velmi děkuji a velmi si jí vážím, že je tam myšleno na odškodnění. Protože neexistuje, neexistuje, nic, co je 100% bezpečné. Vzpomínám na pacienta, kterému operovali penis, protože si nasadil neodborně prezervativ. Člověk by si myslel, takový prezervativ, je to bezpečné. (Smích v sále.) To byste se, přátelé, divili. Co by ten člověk za to dal, kdyby mohl dostat odškodnění. (Potlesk v sále.)