Ve svém minulém článku jsem upozorňoval na rozdíl, jak se k okupaci Československa v roce 1939 postavili dva novináři, rozhlasový moderátor František Kocourek a právě tolik citovaný šéfredaktor Přítomnosti Ferdinand Peroutka.

Zatímco první při vojenské přehlídce německé branné moci na Václavském náměstí, kterou moderoval vedle nacistických pohlavárů, prokázal nesmírnou odvahu a svým vlasteneckým výrokem o "černé vráně, která se snesla nad Prahu" podprahově povzbuzoval zničené Pražany, Ferdinand Peroutka psal několik týdnů po okupaci o Hitlerovi jako "o muži, který má za pouchých 6 let své vlády tak pronikavé úspěchy, že do národní galerie slávy nemohou Němci postavit nikoho výše".

František Kocourek i Ferdinand Peroutka byli vězněni v koncentračních táborech, přežil Peroutka, a oba zaslouží naši úctu. Nicméně ten první projevil velkou vlasteneckou odvahu, která Ferdinandu Peroutkovi právě v této pohnuté době nakrátko chyběla. Nicméně byl to velký novinář, spisovatel a publicista a velká osobnost první republiky – přítel prezidenta Masaryka, spisovatele Karla Čapka a řady dalších předních osobností. Zemřel v emigraci v roce 1978 v New Yorku. V roce 1991 ho prezident Václav Havel vyznamenal in memoriam Řádem T.G.M.

Proč to všechno píši? Abych srovnal. Před asi dvěma týdny prezident Miloš Zeman sdělil, že v den letošního 28. října vyznamená in memoriam Františka Kriegela. Okamžitě se zvedla vlna pravdoláskařů, která Kriegla dehonestovala za jeho komunistickou minulost.