V posledních letech vzniklo nové klimatické kvazináboženství, mediálně zastoupené švédskou školačkou Gretou Thunberg. Ta už pomalu upadá do zapomnění, jí prezentované odvážné ekologické plány ale bohužel nikoli.

Nejzapálenějším zastáncem omezení technického pokroku, spotřeby, dosavadního životního stylu je aktuálně EU, konkrétně Evropská komise (EK). Dokud si některé členské státy myslely, že to je dočasné blouznění s velmi dlouhým horizontem plnění této nové desetiletky a třiceti letky, nejednaly dostatečně razantně odmítnutím těchto šílených plánů. A EK využila letní nepozornosti v členských zemích a 14. července 2021 představila celý balík úsporných opatření ve formě legislativních návrhů pod hlavičkou plánu Green Deal.

Green Deal (do češtiny neprakticky překládaný jako Zelený úděl) je dlouhodobý plán EU, jak snížit produkci plynu (CO2) o nejméně 55 % do roku 2030 vzhledem k úrovni roku 1990. Je zajímavé, že se jako srovnávací etalon vzal rok tak daleko v minulosti. Navíc EK chce, aby nejen území EU, ale rovnou celý evropský kontinent se stal do roku 2050 klimaticky neutrálním. Tak jistě, pokud se vývojově vrátíme do středověku nebo rovnou pravěku. Pak to jistě splnitelné je. V podstatě se tím hodí do koše proces zvaný zvýšení konkurenceschopnosti EU, Green Deal naopak směřuje k razantnímu snížení konkurenceschopnosti a k poklesu životní úrovně obyvatel EU.