Brusel chtěl balíček právně závazných návrhů a nezávazných doporučení představit už začátkem jara, kvůli koronavirové krizi se to ale strategicky odložilo. Zcela zavřené vnější hranice EU navíc dočasně znemožnily běžencům dostávat se na její území. S očekávaným zrušením zákazu cest cizinců do unie se však jihoevropské státy obávají nového nárůstu počtu migrantů v již tak plných táborech.

Středomořské státy přitom usilují o to, aby migrační pravidla počítala s povinnými kvótami pro každou unijní zemi. Takže bylo to uloženo k ledu, aby s tím teď elitáři z EU opět vyrukovali. Jakože v době koronaviru šlo udržet zavřené hranice a nyní to již nejde? Evropské vnější hranice jsou stále uzavřené a bez platných dokladů případně víza by se sem neměl nikdo dostat. Zřejmě to, co se v současné době děje v USA nestačí a máme tady zažít výhledově také peklo, jaké prožívá v současnosti multikulturní Amerika. Kdyby raději zajistili ochranu vlastních hranic jednotlivých států, ale to bychom asi chtěli po EU příliš.

To ale není jediná cena za naše členství. Není od věci si ji rozklíčovat a říct si, zda je to cena přiměřená. A zda je v ní započítané vše.

Celkové naše platby do rozpočtu EU v roce 2019 byly 51, 4 miliard Kč. Když chceme vědět, jak se tyto platby počítají, musíme hledat tzv. čistou pozici ČR vůči EU. Započítané jsou celkem tři položky.  Procento z výběru DPH, procento z hrubého národního důchodu (HND) a cla, která bychom jinak vybrali pro ČR. Když nám v ČR výběr DPH klesne, klesne i příspěvek do EU, podobné je to s HND. Tyto hodnoty se snížily ve většině členských zemí EU v souvislosti s řešením nákazy koronavirem SARS-CoV2, tedy členské státy odvádějí do rozpočtu EU znatelně méně. K tomu odcházející Velká Británie, která do celkového rozpočtu EU přispívala částkou okolo 9%. To je znatelný výpadek a proto teď EU nutně musí být ve finančních problémech (například výdaje na úřednický aparát v Bruselu a Strassburgu jsou víceméně fixní), což nenápadně maskuje "dárcovská" iniciativa vybrání co nejvíce dalších peněz realizovaná Německem a Francií.

EU nás však stojí daleko více než je oficiálně deklarováno. Co je třeba připočíst, to jsou náklady na úrovni jednotlivých ministerstev za jejich cesty do Bruselu, náklady na evropské sekce, všechny úředníky v nich (mzdy, sociální a další odvody a technické vybavení, údržba budov, nákup a údržby služebních vozidel). U ministerstev to samozřejmě nekončí.