V mnoha současných analýzách se objevují návrhy na možná řešení evropského uspořádání, včetně vytváření nových soustátí mimo Evropskou unii i v rámci stávajícího uspořádání.

Tato druhá varianta by se dala přirovnat k neformálním koalicím politických stran, které nechtějí ztratit svou suverenitu a autentičnost, ale za účelem prosazení konkrétního cíle stanovují společný postoj a dohodnuté postupy jsou pro signatáře dohod závazné.

Takovým příkladem je bezesporu V4, kdy se Polsko, Maďarsko, Česká republika a Slovensko dohodly, že některé zahraničněpolitické otázky budou řešit společně a jednotný výstup takových dohod se budou snažit prosadit v evropském parlamentu. Myšlenka dobrá, ale praktické provedení naráží na vlivové sféry jednotlivých velmocí, či významných států Evropské unie. A tak se společné zájmy V4 nedaří prosadit. Proto je nutné se zamyslet nad tím, které státy mají k sobě historicky, národnostně, kulturně, nábožensky i politicky blízko a podle toho se pokusit vytvořit soustátí, které by bylo schopno zachovat a rozvíjet státy na základě národnostního principu.

Bezesporu se nabízí otázka obnovení Československa. Pochopitelně by se muselo jednat o jiné uspořádání společných vazeb, než jaké jsme znali v dobách po roce 1918 a 1945. O blízkosti Čechů a Slováků není pochyb, ale nejedná se jen o tyto dva národy. Jedná se i o národní blízkost států z dob zemského uspořádání zemí Koruny české – tedy: Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice, část Uher, Horní a Dolní Rakousko, Štýrsko, Korutany, Tyroly a Kraňsko.

Je však nutné chápat současné hranice států v Evropě a historický územní vývoj. Potom by takové soustátí mohlo vypadat následovně: Československo, Polsko / Slezsko, Rakousko a Maďarsko, plus přidružené státy. Pod společným názvem, např. Středoevropské státy, by mohlo toto soustátí hrát významnou roli a stabilizační prvek v Evropě. (Pojem „přidružené státy“ je v mezinárodním právu terminus technicus.) Odstranilo by se nerovné postavení těchto zemí v současné Evropské unii a hrozba jejího rozpadu a ponechání těchto regionů na pospas imperiálním zájmům velmocí, které by prostřednictví neziskových organizací a nadnárodních korporací usilovaly o suverenitu a národní charakter takto oslabených území.