Prvotní šok i následná frustrace se po několika měsících a více než milionu potvrzených případů změnila v celospolečenskou deprivaci zasahující do každého aspektu našich životů.

Celospolečenská soudržnost a odhodlanost, která dominovala v březnu již dávno vyhasla. Abych řekl pravdu, sám mám toho všeho až po krk. Nejenže se musíme potýkat s pandemií poměrně nebezpečné nemoci, ale ani státní správa, která by přinejmenším v krizovém stavu měla poskytnout ohrožené populaci alespoň symbolickou i materiální jistotu, není schopna ujít jediný krok bez fatálního zakopnutí, což tvrdě dopadá na zdraví, ekonomiku i společnost jako celek. Pokud bych se pokusil popsat všechna vládní selhání, nejspíš bych překročil kapacitu datového úložiště tohoto portálu a přivodil si záchvat akutní panické úzkosti.

Svět po přeletu dalšího z Talebových ikonických černých ptáků bude bezesporu v ledasčem odlišný. Někteří však, jako by tvrdili, že po pandemii nastane naprostý obrat ve směřování lidstva, jeho prioritách i hodnotách, jiní se naopak přiklánějí k téměř okamžitému návratu do života před pandemií. Sám jsem toho názoru, že pandemie a následná situace povede jen k akceleraci některých jevů a procesů, které by ovšem proběhly tak jako tak.

Co tedy můžeme očekávat?

Školství

Nejlépe na spektru úspěšnosti se dle mého názoru umístilo školství. Přesto, nebo možná právě proto, že nedošlo k vytvoření centrálního řešení distanční výuky se velká část škol situaci poměrně efektivně přizpůsobila a odstartovala tak možná největší školskou reformu od zavedení povinné docházky za vlády Marie Terezie.

Učitelé i žáci se ze striktních osnov, mnohaletých návyků a lavic oblepených žvýkačkami přesunuli do naprosto jiného prostředí, limitovaného jen a pouze jejich schopnostmi a představivostí. Zkostnatělé státní školství, poprvé za dlouhou dobu, dostalo pohlavek od neviditelné ruky trhu a začaly se dít věci.

Například na našem gymnáziu jsme téměř okamžitě přesedlali na populární virtuální prostředí Microsoft Teams, které si díky ochotě a schopnostem našeho učitele IVT bez větších problémů osvojila i ta méně počítačově zdatná část pedagogického sboru. Podobně se situace vyvíjí i na základních školách, data školní inspekce?1?, ukazují, že více než polovina učitelů zaznamenala v souvislosti s distanční výukou zlepšení svých počítačových schopností.

Zároveň s tím však mohlo dojít ke zvýšení nerovností ve kvalitě jednotlivých škol. Ze zjištění inspekce?2? vyplývá, že se na cca 100 školách nezapojuje do výuky více než polovina žáků, v celostátním průměru se naopak do výuky zapojuje naprostá většina žáků. Nejpalčivějším problémem se zdá, alespoň podle nadpoloviční většiny žáků, nedostatek kontaktu se spolužáky, což poukazuje na důležitost socializační funkce, kterou online výuka zkrátka substituovat nedokáže. Omezení sociálních kontaktů se spolužáky by také mohl být jeden z důvodů, proč věková skupina 18 až 24 let trvale od začátku pandemie, podle portálu zivotbehempandemie.cz?3?, pociťuje jeden z nejvyšších propadů úrovně duševního zdraví.

Podstatné negativní dopady má také distanční výuka u mladších ročníků, což neúměrně zatěžuje rodiče. Právě komplikace s výukou u mladších dětí jsou nejspíš důvodem, proč matky s nezletilými dětmi v domácnosti zaznamenaly v prvních týdnech pandemie šestinásobné zhoršení duševního zdraví. Nesmíme opomenout také praktickou výuku učňovských oborů, která je zcela nesubstituovatelná a jinak, než návratem do učeben se řešit nedá.

Žákům naopak nejvíce vyhovuje možnost střídat různé činnosti či dělat je podle svého uvážení a vlastním tempem, vyslovilo se tak 49 % respondentů?1?. Rozhodně zde vidím potenciál pro individualizované školství, které se alespoň dle výše uvedeného zjištění těší nadpoloviční podpoře.

Aktuální stav je samozřejmě jen dočasný a z dlouhodobého hlediska nedostatečný, poskytuje však mnoho inspirace k nutné aktualizaci našeho vzdělávacího systému, který by nás dle mého názoru měl adekvátně připravit na život v tomto století, nikoli v tom minulém, a přitom zachovával socializační funkci, zásadní pro další rozvoj člověka ve společnosti.

Rád bych se dožil dne, kdy by ze škol odcházeli obstojně abstraktně i analyticky myslící lidé, schopni své dovednosti náležitě aplikovat v praxi. Školám by také vůbec neuškodil svěží vzduch v podobě redukce byrokracie, částečná decentralizace, nebo možnost jednoduššího vstupu soukromých subjektů do vzdělávacího systému.

Obávám se ale, že po překonání pandemie budeme mít úplně jiné starosti, veškeré nadšení volající po školské reformě jako vždy přijde vniveč a téměř vše se vrátí ke starým pořádkům.

Ekonomika

S jistotou, již od propuknutí pandemie, víme, že dojde k razantnímu ekonomickému poklesu, a to nerovnoměrně v různých odvětvích. Přestože již nyní došlo k nejhoršímu poklesu HDP za celou historii ČR, skutečné dopady zatím většina společnosti nepociťuje a spotřebitelská poptávka neklesá tak, jak by měla. Díky státním zásahům totiž nedochází k zániku jinak neudržitelných pracovních míst i dalším situacím, které se s krizí přirozeně pojí. Pokud však pandemie a s ní spojené restrikce budou nadále sužovat svět, což vzhledem k 2letému trvání epidemie Španělské chřipky není nepravděpodobné, nemusí ani tyto intervence stačit a pomyslná hráz se s katastrofálními následky protrhne.

V závislosti na schopnostech evropských států minimalizovat dopady pandemie a následně vytvořit vhodné podnikatelské prostředí, se dle mého názoru může ekonomika vyvíjet 2 cestami. Prvním způsobem, pokračujíce v dosavadním trendu, udusíme značnou část malých a středních podniků restrikcemi a jejich zbytky pak s pomocí stále narůstající byrokracie zadupeme ještě hlouběji do země. Mezitím větší podniky postupně přijdou o veškerou svou konkurenceschopnost a jejich místo na trhu zaujmou převážně asijské, nesrovnatelně inovativnější subjekty.

Naděje z prvního pololetí minulého roku na záchranu jak ekonomiky, tak i životů ohrožených skupin postupně přešla do vládní snahy o co mediální damage control, zatímco spolu bok po boku umírají nakažení i ekonomika. Druhou, perspektivnější, avšak stále trnitou cestou by tedy mohla být co nejintenzivnější snaha zavést taková opatření, jejichž důsledky nebudou pro ekonomiku fatální, „pouze“ ji vážně poraní. Teprve až se pandemie konečně přežene, můžeme začít s obnovou spálené země.

Osobně bych ocenil především razantní omezení byrokracie, což umožní trhu přirozeně a efektivně růst. Také by bylo vhodné se zaměřit na podporu start-upů, robotizace a celkově implementaci nejnovějších technologií do praxe. S tím ovšem hrozí i konec tradičně nízké české nezaměstnanosti, po 30 let vykupované statutem montovny. Naše i další vlády se tak nejspíš chopí magické hůlky, kterou pro ně před mnoha lety vyřezal J. M. Keynes a pokusí se nezaměstnanost srazit.

S jistotou lze také říct, že ačkoliv většinová populace pravděpodobně negativní vzpomínky na tuto dobu brzy vytěsní, tak každý sebemenší náznak neznámé nemoci strhne pozornost přinejmenším zpravodajských a dalších podobných služeb, či se projeví na akciovém trhu. Podobně, jako se po epidemii SARS změnila úroveň prevence a připravenosti v mnoha asijských zemích, což jim značně usnadnilo reakci.

Popularitu získávají také predikce konce postupující globalizace a zkrácení dodavatelských řetězců, které se však vzhledem k dlouhodobé efektivitě těchto jevů nemohou naplnit přirozenou cestou. Částečně mohou být realizovány regulačními autoritami, jejichž moc se bude v budoucnu pravděpodobně nadále zvyšovat.

Společnost a politika

V souvislosti s covidem se často zmiňují četné, nezřídkakdy radikální prognózy společensko-politických změn. Ať už půjde o prohloubení rozdělení ve společnosti, razantní omezení konzumu, nárůst vlivu konspiračních a extremistických skupin, nebo i nárůst totalitních tendencí v dosud relativně svobodných evropských režimech. Kde je ale hranice mezi věrohodnou, podloženou předpovědí a snahou kdejakého komentátora upoutat na sebe pozornost médií?

Pandemie a s ní spojené jevy s sebou samozřejmě určitou reakci společnosti přinesou, žádný obrat o 180 stupňů ale neočekávám. Z pandemie i následné krize vyjdeme jako jsme do ní předtím spadli, budeme sice vážně potlučeni, ale z podstaty stále stejní.

Často probíraným fenoménem je možný vzestup různých konspiračních, radikálních a nebezpečných hnutí, které přirozeně využívají situace a snaží se na svou stranu zlákat co nejvíce lidí, kteří nyní přicházejí o své živobytí a propadají zoufalství. Minimalizace těchto jevů závisí pouze na schopnosti kvalitní a důvěryhodné vládní komunikace, schopné poskytnout alespoň nějakou naději a nabídnout funkční východisko, například v podobě vakcinace nebo materiální podpory. Značnému rozšíření těchto sociálních bublin se přesto nevyhneme.

Necelá pětina českého obyvatelstva, pro kterou jsou podle průzkumu CCVM?4? opatření nepřiměřeně tvrdá, se snad vzhledem k typické české nátuře nezapojí do výše zmiňovaných komunit a nebude vytvářet ještě větší chaos. Pravděpodobně budou, jako se tomu děje již nyní, jen hledat různé boční cesty a okliky, jak se opatřením vyhnout a žít blíže normálu.

S obecnou nespokojeností spojený pokles důvěry ve stát a jeho instituce, patrný již dlouho před propuknutím epidemie, nečeká nic jiného než ještě znatelnější zintenzivnění. Nespokojenost nutně vyústí v ještě větší nárůst popularity antisystémových hnutí, a to i přes fakt, že jedno takové nám nyní vládne. Přestože ale hnutí ANO zaznamenalo nezanedbatelné ztráty, stále vévodí prvním příčkám průzkumů. Pokles preferencí ANO se dle průzkumu?5? agentury MEDIAN týká především mladších voličů, zatímco starší základna zůstává pevná.

K parlamentním komunistům a členům SPD, kteří si stále vydržují své věrné voliče, by se brzy mohla připojit například Trikolóra s až 5,5% potenciálem, nebo v průzkumech zatím nezohledňovaná Přísaha. Překvapivě právě Robert Šlachta má, vzhledem k razanci kampaně, publicitě své osobnosti a viditelné obětavosti zaPřísahaných dobrovolníků, dle mého názoru také šanci dosáhnout magických 5 % a ukořistit tak několik poslaneckých mandátů. Díky náhlé změně ve způsobu přepočtu hlasů na mandáty, může být úspěch jen části těchto protestních hnutí cestou k nemožnosti složení koalice bez jejich účasti nebo zneschopnění parlamentu. Zásadním se nejspíš stane i nedávné prodloužení nouzového stavu, které má po Zemanových ústavních eskapádách potenciál přinést další destabilizaci našeho ústavního pořádku.

Letošní kampaň tak bude bezesporu vyhrocená. Nejenže hnutí ANO nejspíš ke své záchraně využije všechny zbývající zdroje, včetně těch z bezpečnostní divize jedné nejmenované korporace, ale budeme se také potýkat s guerillovým marketingem příslušníků hned tří dobře vyzbrojených protestních hnutí a další spousty menších hráčů. Výsledek se neodvážím odhadnout, půjde ale pravděpodobně o nejdůležitější volby za posledních 30 let.

Jako poslední možný důsledek bych uvedl urychlení probíhající byrokratizace a totalizace společnosti, jak na evropské, tak státní úrovni. Ať už pro ochotu většiny obyvatel se pro slib bezpečí až příliš rychle vzdát veškeré svobody, zdánlivou či skutečnou rigiditu liberálně-demokratických systémů nebo zvyšující se technické možnosti v rukou státu. Jen od propuknutí pandemie ostatně padlo několik ryze totalitních návrhů, například kontroverzní sledování telefonů, či navýšení pravomocí Ministerstva vnitra, obavy také oprávněně budí nový pandemický zákon. Stále více lidí se také nejspíš bude odklánět od klasického utilitárního argumentu za svobodu, který poté může připadnout technokratické totalitě 21. století ve stylu pevninské Číny, jejíž vliv bude po pandemii již nezastavitelný.

Tím bych pro dnešek skončil.

Tak snad bude líp. Jednou. Možná.

Zdroje:

Tematická zpráva ČŠI: Zkušenosti žáků a učitelů z. š. s distanční výukou ve 2. pololetí roku 2019/2020
Vybraná zjištění české školní inspekce k distančnímu vzdělávání (15.04.2020, ČŠI)
www.zivotbehempandemie.cz
Median, s.r.o.: Naše společnost – projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR
Median, s.r.o.: Sněmovní volební model leden 2021

Článek byl vytvořen pro soutěž studentcovid.cz

Převzato z profilu.

Psali jsme:

BIS: Podpořte české zdravotníky, bojují za naše životy

Ministryně Dostálová ujišťovala čtenáře: Podnikatele rozhodně na holičkách nenecháváme

„Pokud zdravotníci mlčí, dezinformátoři vyhrávají!“ Lékař jde do akce. A vyzývá širokou veřejnost

Průlom: EU příznivě rozhodne o Sputniku. V Česku to nikdo nepsal

Článek byl převzat z Profilu Petr Vrána

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.