Předsedkyně PS Pekarová-Adamová přijela včera na Tchajwan. Tchajwanská prezidentka Tsai (z vládní DPP - Demokratické pokrokové strany) se ve středu krátce zastaví v USA. Její předchůdce, bývalý prezident Ma (z dnes opoziční strany Kuomintang) naproti tomu odjíždí v pondělí na desetidenní návštěvu pevninské Číny a je to vůbec první cesta takového formátu od roku 1949. Každá z těchto tří návštěv skrývá trochu jinou symboliku i kontext, ale je to docela dobrá příležitost se stručně zamyslet nad současným děním okolo Tchajwanu.

Návštěva paní MPA spadá sice hlavně pod známou disciplínu „virtue signalling“, v níž paní předsedkyně dlouhodobě vyniká a která je určena primárně pro domácí publikum. Tentokrát je to naštěstí zabaleno do celkem solidní porce ekonomické diplomacie, což tomu dává praktický smysl. Byznys s Tchajwanem, obchod, investice, jsou naprosto v pořádku, dělá to dnes kdekdo a Tchajwan je ostatně také členem WTO (Světová obchodní organizace). I když ne jako „Republic of China“, jak sám sebe nazývá, ale jako „Chinese Taipei“.

Co ale není v pořádku, je tradiční švejkování části české politické scény, vždy čas od času předstírající, že Tchajwan je pro nás něco jako samostatný suverénní stát (přičemž druhá strana předstírá, že tomu věří), ačkoliv všichni vědí, že ČR de iure Tchajwan neuznává, nemá s ním oficiální diplomatické styky a praktikuje politiku „jedné Číny“ - ostatně stejně jako všechny členské země EU. Kromě toho, že toto naše spiklenecké pomrkávání na Tchajwan budí dojem poněkud pokrytecké nepatřičnosti, je také neprozíravé. Vypadá to totiž, že tak před 2-3 lety se česká zahraniční politika rozhodla vsadit vše na jednu kartu - na politiku aktuálně na Tchajwanu vládnoucí DPP (Demokratická pokroková strana).