Abychom mohli najít příčinu celého problému, musíme se vrátit do první poloviny 90. let minulého století, kdy touto zemí zmítal nejrvavější konflikt v Evropě od skončení druhé světové války.
Pravdu mají nejspíše ti, kteří tvrdí, že bosenská vláda problém zahraničních bojovníků během války i po jejím skončení přehlížela z důsledku jejího rozdělení a řešení desítek vlastních problémů od nezaměstnanosti počínaje, po růst nacionalismu v jednotlivých částech Bosny konče. O to horší pak byly důsledky.
„Zanedbání“ mělo bohužel dalekosáhlé dopady i na světové dění.
Zrození v ohni občanské války
Bosenští Muslimové (tj. Bosňáci) vstoupili do války velmi špatně vyzbrojeni. Většina původních zbraní v zemi totiž skončila v srbských rukou a Muslimové byli navíc oproti dalším stranám konfliktu silně znevýhodnění embargem na dovoz zbraní uvaleným OSN na celou bývalou Jugoslávii. Za pomoc mohli bosenští muslimové vděčit spřízněným muslimským zemím. Válka v Bosně totiž byla v očích muslimských zemí viděna i jako boj muslimů s nevěřícími. Předním (ale ne jediným) chlebodárcem nově vzniklého státu se stala Saúdská Arábie, která vydatně sponzorovala přicházející mudžahedíny.
Americký diplomat Richard Holbrooke, který působil době války jako vyjednavač na Balkáně, v roce 2001 v rozhovoru pro Los Angeles Times správně řekl o této „pomoci“, že příchod mudžahedínů byl pakt s ďáblem, z něhož se země dodnes vzpamatovává. Jedná se o 15 let starý výrok, ale Holbrookova slova bohužel platí až do dnešních dnů. Důsledkem přítomnosti těchto muslimských radikálů se do Bosny, země s velmi umírněným muslimským obyvatelstvem, rozšířil právě za pomoci Saúdské Arábie saláfismus, radikální učení volajícího po návratu ke kořenům islámu.
Na začátku války v roce 1992 bylo v Bosně jen pár desítek zahraničních bojovníků bránicích své souvěrce proti srbským paramilitárním jednotkám. Rok na to už ale vznikl batalion salafistických bojovníků bojujících na straně bosenských Muslimů, který aktivně bojoval s „nevěřícími.“
Situace se vyhrotila v následujícím roce po zmasakrování 120 muslimů v Ahmici, Tehdy došlo k řadě odvetných akcí ze strany muslimských bojovníků. Z vesnice Guca Gora bylo vyhnáno 200 Chorvatů a znesvěcen byl místní klášter spolu s kaplí, která se v klášteře nacházela. Major Vaughan Kent-Payne, který tehdy velel britským jednotkám, řekl v reportáži pro BBC, že zahraniční bojovníci se chovali dokonce mnohem agresivněji než domácí jednotky složené z Bosňáků. O tom, že se tito zahraniční bojovníci nezastavili prakticky před ničím, svědčí mj. to, že stříleli dokonce i na bíle označená vozidla OSN.
Stínání hlav bylo v Bosně běžné
V městečku Travnik, kde bylo dříve vyrovnané zastoupení tří etnických skupin, vyhnali muslimští bojovníci místní nemuslimy a uplatňovali zde právo šaría na obyvatele, kteří zůstali. Kromě toho unášeli tito radikálové místní křesťany a jednoho z nich, Dragana Popoviče, nechali stít a nutili ostatní zajatce, aby políbili jeho zohavenou hlavu.
Tento případ šel později až k haagskému tribunálu (ICTY), kde byli bosenští velitelé Enver Hadžihasanović a Amir Kabura obžalováni z válečných zločinů. Pouze první z nich byl odsouzen a bohužel nebyl dostatek důkazů proto, aby byl odsouzený i za Travnik. Tím ale výčet spáchaných činů nejspíše zdaleka nekončí. Existují podezření z dalších činů a měli na svědomí mj. i únos a zavraždění humanitárních pracovníků a 20 chorvatských zajatců.
Chování zahraničních bojovníků samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy. Bosenská vláda si v létě 1993 uvědomila, že tito islamisté škodí image Bosny jako sekulárního a multietnického státu. Problém se snažila vyřešit tak, že prostě zařadila batalion pod svoji armádu, což ale v žádném případě neznamenalo utlumení radikalismu muslimských bojovníků.
Tito islamisté prováděli nábor i mezi místními a díky tomu v roce 1995 existovala na konci občanské války celá brigáda mudžahedínů o síle 1500 mužů. Ano, jednalo se sice jen o menšinu bosenských bojovníků, nicméně jejich činnost ale zanechala výrazný otisk na světovém dění. Posuďte sami.
Po skončení občanské války se stovky přeživších bývalých členů „interbrigády mudžahedínů“ vydaly bojovat do Čečenska, Afghánistánu či Pákistánu. Mezi nimi byli mj. i dva únosci z 11. září či lidé, kteří mají na svědomí vraždu amerického novináře Daniela Pearla. Našli se ale i takoví bojovníci, kteří se zde rozhodli zůstat, a obdrželi bosenské občanství. Od té doby jsou na území Bosny přítomní muslimští radikálové, kteří se mohli dále věnovat agitaci mezi místními, aniž by byli ve své činnosti nějak zvláště omezováni.
Země zaslíbená verbířům z IS
Posuňme se ale o dvě dekády dále prakticky až do současnosti. Zatímco v 90. letech přicházeli do Bosny zahraniční bojovníci z řad radikálních islamistů, po dvaceti letech je ta samá země dokonce jejich náborovým místem. O tom, že právě bosenští muslimové jsou jednou z cílových skupin verbířů z IS, svědčí i více než rok staré propagandistické a náborové video Honor is in Jihad, které je sice v angličtině, ale vystupuje v něm několik lidí původem z Bosny. Bosenští bojovníci zde ve své mateřštině vyzývají své krajany, aby také posílili řady Islámského státu.
Co bylo příčinou toho, že právě Bosna je tak atraktivním místem pro verbíře z IS a dalších militantních islamistických organizací? Pro některé mladé muslimy se stal boj v Sýrii a Iráku pokračováním „džihádu,“ který měl skončit v roce 1995, ale toto vysvětlení nám zdaleka stačit nebude. Najdeme ještě nejméně dvě další příčiny.
Dalším „spojencem“ IS je nefunkční stát. Bosna a Hercegovina má totiž problém i se zajištěním vymahatelností práva a uplatnění moci na svém území, což jen napomáhá vytvoření prostředí příznivého pro šíření radikálního islamismu. Po skončení občanské války zapustil radikální islamismus pevně své kořeny v chudších venkovských oblastech. Jedním z takových míst je vesnice Gornja Maoća, jedno z center bosenského radikálního islamismu.
Z této vesnice pochází např. Nusret Imamović, jeden ze zahraničních vůdců al-Káidy, který figuruje na americkém seznamu globálních teroristů. Žil zde také jistý Mevlid Jašarević, který byl pro změnu odsouzený v roce 2012 na 18 let vězení za několik útoků proti americkým ambasádám a sídlům mezinárodních organizací.
Nikoho proto nepřekvapí, že když vesnici navštívila agentura Reuters, objevila zde i vlajky islámského státu.
Nezaměstnanost mladých je vede k radikalizaci
Lidé z Islámského státu mají ale i jeden další důvod, proč nabírat nové dobrovolníky právě v Bosně. Tuto balkánskou zemi trápí vysoká nezaměstnanost zejména u mladých (v roce 2012 bylo 63 % mladých bez práce), třenice mezi etnickými skupinami a zablokování politické scény. Mnozí mladí lidé žijící v takové zemi nemají žádné dobré vyhlídky do života a stávají se tak snadnou kořistí radikálních islamistů.
Problém a potenciální bezpečnostní riziko však rozhodně nepředstavují jen odchody lidí do řad IS, ale i jejich návraty zpět ze Sýrie a Iráku. Vedle toho, že takoví jedinci se mohou podílet na šíření radikálního islamismu, je také třeba mít na paměti ještě jednu věc. Všichni tito bývalí bojovníci mají za sebou vojenský výcvik a dobře vědí, jak ovládat zbraně či výbušniny. Jak mohou tyto „dovednosti“ dále využít, snad není třeba dále rozvádět.
Výše zmíněná fakta jsou jen špičkou ledovce a rozhodně nejsou žádným vyčerpávajícím popisem rozšíření islamismu v této oblasti. Pokud ale vezmeme v úvahu vše, co jsem zde napsal, nelze považovat za náhodu, že se právě Bosna a Hercegovina stala evropskou zemí s nejvyšším počtem lidí v ISIS v přepočtu na celkový počet obyvatel a spolu s Kosovem zároveň největším „vývozcem“ džihádistů na Balkáně. Abych uvedl i konkrétní číselný údaj, k Islámskému státu se podle skromných odhadů bosenských tajných služeb připojilo nejméně 300 lidí původem z Bosny a Hercegoviny, jiné zdroje například Europolu však mluví o čísle desetkrát větším.
Na závěr nemůžu dodat nic jiného, než že příkladu Bosny můžeme krásně vidět, jak neřešené problémy v jedné zemi mohou mít dopady na celosvětové dění. Přímo před branami EU máme obrovské hnízdo islamistů, což by mělo být varováním pro evropské státy, která absolutně nebyly schopné jednat dostatečně prozíravě a uvědomit si, jaké nebezpečí nám hrozí. Opravdu nechci další opakování bosenského scénáře.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Psali jsme:
Tomáš Zdechovský
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
