Abychom mohli najít příčinu celého problému, musíme se vrátit do první poloviny 90. let minulého století, kdy touto zemí zmítal nejrvavější konflikt v Evropě od skončení druhé světové války.

Pravdu mají nejspíše ti, kteří tvrdí, že bosenská vláda problém zahraničních bojovníků během války i po jejím skončení přehlížela z důsledku jejího rozdělení a řešení desítek vlastních problémů od nezaměstnanosti počínaje, po růst nacionalismu v jednotlivých částech Bosny konče. O to horší pak byly důsledky.

„Zanedbání“ mělo bohužel dalekosáhlé dopady i na světové dění.

Zrození v ohni občanské války

Bosenští Muslimové (tj. Bosňáci) vstoupili do války velmi špatně vyzbrojeni. Většina původních zbraní v zemi totiž skončila v srbských rukou a Muslimové byli navíc oproti dalším stranám konfliktu silně znevýhodnění embargem na dovoz zbraní uvaleným OSN na celou bývalou Jugoslávii. Za pomoc mohli bosenští muslimové vděčit spřízněným muslimským zemím. Válka v Bosně totiž byla v očích muslimských zemí viděna i jako boj muslimů s nevěřícími. Předním (ale ne jediným) chlebodárcem nově vzniklého státu se stala Saúdská Arábie, která vydatně sponzorovala přicházející mudžahedíny.

Americký diplomat Richard Holbrooke, který působil době války jako vyjednavač na Balkáně, v roce 2001 v rozhovoru pro Los Angeles Times správně řekl o této „pomoci“, že příchod mudžahedínů byl pakt s ďáblem, z něhož se země dodnes vzpamatovává. Jedná se o 15 let starý výrok, ale Holbrookova slova bohužel platí až do dnešních dnů. Důsledkem přítomnosti těchto muslimských radikálů se do Bosny, země s velmi umírněným muslimským obyvatelstvem, rozšířil právě za pomoci Saúdské Arábie saláfismus, radikální učení volajícího po návratu ke kořenům islámu.