Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení senátoři, vážený pane poslanče, původně jsem myslel, že svoji řeč začnu tím, že to bude moje druhé nejkratší vystoupení v Senátu, ale již musím zareagovat i na některé své předřečníky. Pochopitelně vlajka jako jeden ze symbolů neznamená samostatně hrdost a vlastenectví. Tím je výchova dětí, vzdělávání, čas, který věnujeme této zemi. Peníze například prostřednictvím daní. Někdy i život. Tohle všechno je vlastenectví. Já jsem velmi rád a děkuji předkladatelům, že tento návrh vznesli a že tady dneska je, že vyvolává bohatou diskusi. Protože když nic jiného, tak budu rád, minimálně za sebe, že se budeme o hrdosti, o našich symbolech, tradicích více tady v Senátu bavit.

Nicméně je potřeba říci, že to je opravdu vyvoláno i potřebou těch občanů se ztotožnit s tímto státem. A ten symbol české státní vlajky je velmi potřebný. Je velmi málo pravděpodobné, že by si někdo vyvěsil na svůj dům například velký státní znak. Většinou si u těch domů vyvěšují právě českou státní vlajku. Takže vycházíme vstříc tomu národnímu cítění i tímto způsobem. Opravdu pro mě není důležité, jakým jazykem a co říká nějaký občan, nebo dokonce člen vlády. Jestli je to čeština, nebo slovenština, protože pořád je tady velká skupina lidí, kteří vyrostli a narodili se v Československu. A berou slovenštinu jako svůj první nebo jako svůj druhý jazyk. Pro mě je důležité, co ti lidé dělají pro tuto zemi, jak se chovají a jaké mají názory. Ještě jednou děkuji předkladatelům. A chci říct, že mi na daném zákoně vadí jenom jedna jediná věc. A to, že jsem tento návrh nepodal sám. Děkuji.