Několik slov o Národním parku Šumava
Návrh tohoto zákona byl projednáván v 1.čtení na schůzi Senátu dne 23.4.2014. Jde o návrh několika senátorů v čele s panem kolegou Eybertem.
Jde již o několikátou verzi předkládané normy v průběhu několika let, ba desetiletí od různých autorů…V době, kdy jsem působila jako hejtmanka Plzeňského kraje, předložil takový návrh zákona radní pro životní prostředí Ing. Petr Smutný. Pohnutá politická situace v roce 2013 způsobila, že projednávání tohoto návrhu zákona nebylo tehdejší sněmovnou dokončeno.
Diskuze kolem této normy, ale hlavně přístupy bývalého Ministerstva životního prostředí, mi připomínají podobný problém, jakým byl „plzeňský obchvat“. Uplatňovaly se přitom zájmy a přístupy ekologických aktivistů, ale i jiných zájmových skupin. Zdůrazňovala se důležitost žabiček, ještěrek, náletových dřevin atd.,zohledňovali se některé, převážně soukromé objekty, ale zapomínalo se na to, že přehuštěná doprava v plzeňském dolíku se čtyřmi řekami uprostřed, představuje vysokou koncentraci výfukových plynů a jejich nutné vdechování obyvateli tohoto města. O jejich škodlivosti existuje dostatek důkazů. Teprve poslanecký návrh samostatného zákona „o plzeňském obchvatu“ poslanecká sněmovna přijala a stavba obchvatu se mohla začít konečně realizovat…
Zákon o Národním parku Šumava se chystá v různých podobách již dlouhou řadu let s přispěním odborníků z různých rezortů, ale i z univerzit. Jeho náplň je prý ovlivňována i lobisty, kteří mají zájem na úspěšném byznysu. Jde i o názory občanů nejen z daného regionu, a to jak laiků, tak i odborníků z praxe, ale i odpůrců různých kategorií opatření proti kůrovci.Rozhodují také demonstrativní protesty ekologů, ale i zájmy těžařů.
Názory jsou však často rozporné, a to dokonce na místech nejkvalifikovanějších. Velmi důležité mi připadají názory odborníků dříve narozených, kteří byli kdysi oproštěni od snahy po individuálním zisku, od byznysu. Takovým odborníkem je například pan inženýr Krečmer z Prahy, se kterým jsem se setkala ve vedení Bioklimatologické společnosti v předrevoluční době. On a jeho spolupracovníci se totiž podíleli například na rekultivaci krajiny v těžební zóně Sokolovska, v Tisové apod. s následnými nezpochybnitelnými úspěchy…Existuje i bohatá literatura, na níž se podíleli. Nestálo by tedy za zvážení, zda výsledky celoživotní práce těchto lidí by měly být považovány za důkaz toho, že věci rozumí ?
V současné době jsou i snahy, aby nebyl explicitně formován zákon jen o Šumavě, ale aby byl stvořen zákon, který by všechny národní parky zastřešoval. Toto bych považovala sice za logický postup, ale jeho věcná i časová náročnost by představovala nebezpečí pokračující zkázy právě Šumavy. Tam je třeba urychlit řešení v hodině dvanácté, (anebo spíše po dvanácté hodině), kdy musí nastoupit opatření a zásady akutní, vysoce účelné a účinné…něco jako resuscitace pro „homo sapiens“.
Jsem proto ráda, že návrh zákona byl propuštěn do jednání výborů Senátu PČR, kde bude pokračovat věcná diskuze, jak je v Senátu zvykem. Předkladatelé a jejich kolegové a kolegyně se jistě nebudou bránit přijetí rozumných dodatků či pozměňovacích návrhů. V přijetí tohoto zákona bude hájen nejen zájem člověka, ale i podpora flóry a fauny na Šumavě. Ruku v ruce s tím půjde i o vítězství zdravého rozumu. Konečně !
