Česká republika byla strojírenskou velmocí. Po listopadu 1989 řada strojírenských, ale i dalších oborů byla výrazně utlumena nebo záměrně zdevastována.
Je to přesně jak přes kopírák. Nejprve pořad v českých médiích, poté kandidatura do Senátu, zviditelnění se jako neúspěšný prezidentský kandidát, založení své politické strany s vlastním jménem a poté pád do zapomnění, alespoň v to doufám.
Již prezident Roosevelt řekl: „Politická rovnost, kterou jsme kdysi získali, je bezvýznamná tváří v tvář nerovnosti ekonomické“.
Je neslýchané, aby nejvyšší státní úředník neměl prověrku na přísně tajné či tajné, a to i tehdy, když to prezidentovi nevadí.
Již můj stařeček, který se dožil vysokého věku říkával, že domácí špek, vajíčka, zelenina, brambory a další výpěstky jsou kvalitní zejména proto, že se nepoužívá umělé hnojivo či krmivo.
Můj bývalý kolega L.Hovorka ve svém komentáři zapochyboval nad sliby ČSSD, týkající se zdravotnictví.
Vzpomínám si na velmi nechutný předvolební spot v roce 2010 s názvem Přemluv bábu. Jasně charakterizoval pozici současné české pravice vůči seniorům.
Není snad jediného člověka, který by nechtěl platit daně. Daně, tak jako nejrůznější poplatky však slouží k úhradě státní a veřejné správy a k zajištění kvalitních a dostupných veřejných služeb.
Nová ekonomická čísla za 2.čtvrtletí tohoto roku s meziročním poklesem HDP o 1,3% dokládají neúspěšnost hospodářské politiky v sedmiletém vládnutí pravice.
Dnešní politická krize uspokojila snad jen české novináře, kteří by jinak v horkých prázdninových dnech marně hledali dostatek témat.
Včerejší den se zapíše do politických učebnic nejen tím, že Rusnokova vláda nedostala důvěru a že se rozpadla tolik deklarovaná stojedničková koalice ODS, TOP 09 a LIDEM.
Pokud Nejvyšší soud chtěl svým rozhodnutím chránit parlamentní demokracii v naší zemi, pak se mu povedl opravdu husarský kousek.
Hlavní vnitropolitické téma dnešních dnů osciluje kolem důvěry či nedůvěry prezidentem ustavené Rusnokovy vlády.
Vzpomínám si, když v průběhu druhého kola prezidentské kampaně za mnou chodili voliči ČSSD a žádali mě o podporu M.Zemana.
Tato otázka je pokládána téměř dennodenně v českých médiích.
Demisí Nečasova kabinetu se otevřela cesta k vládě prezidenta Miloše Zemana. Pravicoví novináři i politologové vyjadřují jisté „nepochopení“ nad kroky prezidenta, které se ovšem daly očekávat.
Reformní vládní důchodový pilíř přilákal podle ministra financí „pouhých“ 75 000 lidí.
Současná politická situace po pádu Nečasovy vlády a po váhání pravicových politických stran podpořit předčasné volby nahrává těm, kteří si nepřejí vítězství sociální demokracie v nadcházejících volbách.
Vše začalo po volbách v roce 2010, kdy tehdejší prezident V.Klaus nepověřil sestavením vlády vítěze voleb ČSSD, ale Nečasovu ODS.
Politický boj na české pravici mezi ODS a TOP 09 nezná mezí a v řadě případů končí i osobními útoky mezi nejvyššími představiteli vlády.
