_profil_top.jpg)
Tím nevěřícím mám samozřejmě na mysli onoho Sv. Tomáše, který se zapsal do raně křesťanských dějin – nikoho konkrétního ze současnosti.
Jako už vícekrát, zaznívají opět hlasy (údajně snad podložené nějakým výzkumem veřejného mínění), že by bylo dobré zrušit Senát jako druhou komoru našeho Parlamentu a vrátit se k jednokomorovému systému.
Otázkou je, zda velké povodně v letech 1997, 2002, 2006, 2009 a v letošním roce jsou pro nás dostatečným poučením. Stále nám chybí patřičná míra pokory před přírodními procesy, které tak výrazně v minulosti modelovaly naší krajinu.
Za posledních sto let jsme regulovali 90 % vodních toků. Z původních přirozených retenčních prostorů okolo vodních toků jich zůstalo pouhých 20 %. Zrušením meandrů a napřímením vodních toků se délka českých toků zkrátila o třetinu.
Když je jí málo, je to špatné (téměř miliarda obyvatel naší planety nemá přístup k dostatečnému množství vody, 24 tisíc dětí denně umírá na její nedostatek nebo špatnou kvalitu). A když je jí hodně, tak škodí, ničí a někdy i zabíjí.
Zajisté lze následující řádky ohodnotit výrokem v úvodu. Ale téma výsledků voleb a jejich dopadu na život a fungování naší společnosti je před volbami spíše námětem pro novináře, komentátory a politology.
Poslanecká sněmovna na své poslední 79. schůzi v tomto končícím volebním období přehlasovala v úterý 18. května na pět pokusů zamítnutí Senátem zahrádkářského zákona.
Dovolil jsem si poněkud akcentovat a zároveň parafrázovat klasický nerudovský problém se starým slamníkem (nejsem si teď ale tak zcela jist, zda s vymizením povinné četby na školách nezmizel bohužel i ten Nerudův fejeton v propadlišti dějin).
Když jsem při projednávání návrhu odkladu tzv. státních maturit v říjnu loňského roku v Senátu vystoupil s tím, že nemohu podpořit příslušnou změnu školského zákona, ale není pro mě stravitelná ani dosavadní dikce ohledně státních maturit,
Již čtvrt roku mám tu čest, ale i povinnost, být aktivním účastníkem práce horní komory našeho Parlamentu - Senátu.
