_profil_top.jpg)
Třikrát a dost? Do třetice všeho dobrého? Do třetice všeho zlého? Prostě se jen potřetí v průběhu prvního měsíce nového roku mám potřebu vyjádřit k přímé volbě prezidenta ČR, která právě dnes dospěla do finále.
Tak nám zbyli dva. Miloš a Karel (abecedně podle příjmení). Někoho postup právě těch dvou do cílové rovinky potěšil, někoho zklamal. Ale to je realita každé volby – i té přímé. Pro koho se ale rozhodnout?
I když jsem už čtyři roky v Praze, většinu času trávím na jednáních v uzavřených prostorách. Takže využívám všech „přesunů“ k tomu, abych si alespoň kousek Prahy vždy prošel. Po amnestii potkávám najednou mnohem víc lidí, kteří jakoby nikam nepatří.
Dvě témata jsou v těchto dnech pro velkou část občanů naší republiky aktuální, stejně jako jsou středem pozornosti médií.
Na 2. schůzi Senátu, která se uskutečnila ve dnech 5. a 6. prosince a byla první veskrze pracovní v tomto novém funkčním období horní komory Parlamentu, zazněla celá řada zajímavých a pro další osud a vývoj České republiky stěžejních témat.
To, že prezident Václav Klaus vetoval novelu horního zákona, která odstraňovala totalitní vyvlastňovací paragraf, se celkem dalo očekávat. Jeho názory a reakce jsou celkem konzistentní a dobře předvídatelné.
Emoce z výsledků voleb vystřídaly emoce z ustanovování „krajských vlád“. Nejvíc protichůdných reakcí sklidily koalice, jejichž součástí se stali zastupitelé zvolení za KSČM. Přitom bylo jen otázkou času, kdy k sobě ČSSD a KSČM najdou cestu.
Senát se na svém posledním plenárním zasedání v jeho 8. funkčním období zabýval relativně vysokým počtem tisků. Rád bych se jen krátce zastavil u tří z nich, které tak trochu souvisí s tím, jak lze mít na jednu a tutéž věc diametrálně odlišné názory.
Každé dva roky dochází v Senátu ke zvláštní situaci. Místo 81 senátorů daných Ústavou ČR tu jich máme najednou na několik dní víc (v krajním případě až 108), ale aktivně se účastnit jednání jich naopak může teoreticky pouze 54.
Poslední akcí stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury v 8. funkčním období Senátu Parlamentu ČR byla pracovní návštěva Nejvyššího státního zastupitelství, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu v Brně ve dnech 23. - 24. října.
Mezinárodní ostuda s pančovaným alkoholem, který zabíjí, a s černým trhem, který nevznikl ze dne na den, si určitě nezadá v tom, že naši skvělí bodyguardi trpně a především trapně bez jakékoli reakce přihlíží „veřejné popravě“ našeho prezidenta.
Cesty, kterými se ubíráme za prací, za studiem, za rodinou, za zábavou a bůh ví ještě za čím vším, lemují před každými volbami různé a často bohužel i hrůzné billboardy.
Některá média mě nazvala odpadlíkem (či nějak jinak podobně) ČSSD.
Senát se na své srpnové schůzi zabýval zákonem novelizujícím téměř dvě desítky zákonů, které mají bezprostřední dopad na každého z nás.
Žádná křivda, ani ta majetková, by neměla zůstat bez adekvátní nápravy. Týká se to i odškodnění církví a náboženských společností, které se snaží řešit příslušný návrh zákona.
Jako jeden z mnohých jsem před časem pod dojmy z poslední volby prezidenta ČR podlehl vábení přímé volby hlavy státu. Postupem času ale došlo k vystřízlivění, a to hned z několika důvodů:
Pitomostí na naší politické scéně – od té komunální přes regionální až po tu centrální je požehnaně. Ta z dílny pana ministra Bárty docela úspěšně aspiruje na zápis do Guinessovy knihy rekordů.
Předvánoční čas je i časem shánění dárků, kterými pak obšťastňujeme své bližní. I pan exministr Pavel Drobil si tuto tradici uvědomil a všem nám cosi nadělil…tedy spíše nadrobil.
Onehdy jsem s přáteli seděl na víně v jedné pražské restauraci a došla mimo jiné řeč i na stav naší politické scény.
Abychom mohli seriozně na tuto otázku zodpovědět, museli bychom nejprve definovat, co je to vlastně ten sociální stát.
