Lidé zpravidla chtějí totéž. Tedy mít se dobře, spokojeně si žít a jak se říká, užívat si života. Problém je ale v tom, že pod pojmem spokojeně žít, si každý představuje něco jiného. A tak jsou lidé, kteří cíleně volí levici, protože věří v sociální spravedlnost a vykořisťování zaměstnanců svými zaměstnavateli. A jsou lidé, kteří volí pravici, protože si uvědomují, že když se lidé o vytváření hodnot nezasazují stejně, nemůžou se také stejně mít a jsou rádi, že jim jejich zaměstnavatelé dávají práci, protože oni své schopnosti na volném trhu prodat nedokáží. Někteří lidé volí středové strany, protože jim vyhovuje tzv. od každého něco.

A pak jsou lidé, a dovolím si odhadnout, že je jich většina, kteří volí zcela neracionálně, jen na základě pocitů, dojmů a sympatií.  

Zkuste se někoho zeptat, proč volil toho a toho. A co se dozvíte? Že volič nezná program strany, kterou volil, že netuší, pro co jejich poslanci dosud hlasovali (jde-li o parlamentní stranu), že nečetl žádné z jejich vyjádření k aktuálním politickým tématům atd. Neboli, vůbec neví, co volí. A pak se diví!

Často slýchám ze strany lidí, že politika je špína a že jsou všichni politici stejní. A vždy je zklamu. Politika sice občas špína je, ale především je to náš každodenní život. Politici jsou ti, kdo z velké části určují, jak budeme žít. Zda ve svobodné prosperující zemi nebo v mizérii, která nás a naše děti bude ničit. A jaké politiky si zvolíme, takové budeme mít. A jsou všichni politici stejní? Jistě že ne. Ale nemůžeme očekávat změnu v politice, budeme-li volit stále stejné politiky a programově stejné politické strany. Fascinují mě lidé, kteří nadávají na přijímání migrantů a na hrozící kvóty, ale volí strany, které to podporují. Nebo lidé, kteří jsou nakloněni naší suverenitě, nechtějí euro a nebránili by se vystoupení z EU, ale při volbách hodí svůj hlas straně, která je otevřeně prounijní a ve svých vyjádřeních vynáší EU do nebes, jako naši jedinou cestu k prosperitě.

Jistě je na místě námitka, že není možné najít stranu, s jejímž programem by se volič stoprocentně shodnul, ale pak je třeba klást důraz na priority. Podobně, jako se to dělá ve volebních kalkulačkách dostupných na internetu.

Pokud si lidé nenajdou čas na sledování práce jednotlivých politiků a politických stran, pokud se nepoohlédnou po mimoparlamentních stranách, které by mohly přinést změnu, a neudělají si čas na přečtení volebních programů, nemůžeme se divit, že se nic zásadního nezmění. A že nás po volbách může čekat život, který žít nechceme.