Kandidatura komunisty Ondráčka do čela komise pro dohled nad činností Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) je plivancem do tváře všem občanům, kteří v listopadových dnech roku 1989 plnili náměstí a silou své přítomnosti přispěli k pádu komunistické diktatury.
Až donedávna nebylo až na výjimky o komunistech příliš slyšet. Hráli svou hru nevystrkování růžků a v tichosti budující a zpevňující svou strukturu na všech úrovních státní správy i samosprávy výborně. Jen pár více či méně zastřených vzpomínek na slavnou budovatelskou minulost dávalo na srozuměnou, že Marx. Engels, Lenin nebo Gottwald jsou nadále živými zdroji jejich myšlenkového repertoáru. Proč by také ne, bez nich by přece komunismus nebyl komunismem a při jejich zavrhnutí by jim přece nečinilo takové problémy odstřihnout se od temné a krvavé minulosti změnou svého názvu.
Volební výsledek nyní nahrál do jejich karet. Vítěz voleb není sám schopen vládu sestavit a tradiční strany se z těžce pochopitelných a občanům nesrozumitelných důvodů stáhly do opozice. Přestože komunisté zaznamenali volební porážku, zdá se, že přichází jejich chvíle. Stalinista Grospič v čele mandátového výboru parlamentu, pendrekobijec protikomunistických demonstrantů Ondráček chce nyní do čela GIBS. „Nesouhlasíte? A pročpak? Co vám na našem kandidátovi vadí?“ nestydí se již ptát komunisté. Sebevědomí roste.
Není to tak dávno, co jsem postoj tradičních stran přirovnával k postoji demokratických stran v roce 1948. Tenkrát byla situace přehlednější a Gottwald ji uměl rychle využít. Dnes je situace daleko komplikovanější, ale jediný, kdo z ní těží, jsou komunisté. Své lidi dostávají na významná místa zatím ještě demokratických struktur vládnutí. Příprava na další krok začíná.
A tradiční strany? Jejich pokrytectví krásně dokumentovala paní Udženija z ODS ve včerejším Právu. Na jedné straně tvrdí, že existuje skrytá koalice ANO z SPD a komunisty, aby hned v další větě řekla., že pokud oni říkají, že nic takového neexistuje, pak ODS nemůže nést odpovědnost za něco, co není. Krásnější příklad pokrytectví jsem už dlouho neviděl.
Příklad je jen další odpovědí na otázku proč už občané nevolí tradiční strany, ale dávají přednost jiným uskupením. Svým apatickým a pokryteckým jednáním tradiční strany naopak ještě dále voliče povzbuzují, aby se od nich definitivně odvrátil a aby příští volba dopadla tak, že tyto strany už vůbec nebudou pro vládnutí potřeba.
Pokud bude pan Ondráček zvolen do čela komise pro kontrolu GIBS, naplní se černá vize věčných pesimistů, v níž po necelých třiceti letech svobody budou znovu ti, kteří mlátili, zase mlátit, a ti, kteří byli mláceni, budou zase mláceni. Politikům tzv. demokratických stran to je úplně jedno. „My máme nést odpovědnost za něco, co údajně vůbec není?“ sděluje nám vážně paní Udženija z ODS.
Nenastává čas vzít zase klíče do ruky a připomenout pánům politikům a paním političkám, že zvolení do funkce neznamená jen pobírání tučných prebend, ale přece jen také nějakou odpovědnost?
