Jižanská vlajka prý pro Hájka nemá být symbolem časů otroctví, ale výrazem hrdého vlasteneckého boje proti politické unii. Že by snil o vyhlášení neposlušnosti EU, jako to učinili jižané vůči americké Unii ? Jaké politické hodnoty se skrývají v tom jeho rebelském gestu ? Symboly Konfederace jsou přeci oblíbené spíše u příznivců hnutí skinheads a krajní pravice.

Tahle nechtěná paralela s animozitou k symbolům EU vede k nepříjemným otazníkům. Nejde mi o to mávat unijní vlajkou, opravdu nejsme fangličkář. Vyvěšování oficielní vlajky EU v sídle hlavy státu není povinné, jedná se spíše o zvyk. Ale byl to přeci Václav Klaus, který před lety podepisoval oficielní přihlášku ČR do EU. Takže respekt k symbolice spojené s tímto aktem by se dal od něj i v jeho okolí očekávat.

Petr Hájek svými provokacemi může politicky nekorektně vyjadřovat to, co si hlava státu z diplomatických důvodů nemůže dovolit. I s běžnou znalostí dějepisu by měl vědět, že 11 států Konfederace se odtrhlo od unie s cílem vybudovat otrokářskou republiku. Někteří političtí vůdci jihu snili dokonce o expanzionistickém rozšíření takového státu na jih do Mexika a jižní Ameriky. Stáli na straně odporu vůči rodící se průmyslové éře a proti nezbytným reformám. Na tom nic nemění fakt, že např. symbol jižanského odporu, slavný generál Lee, otroky nevlastnil.

Tehdy byli terčem útoků američtí abolicionisté, dnes některé konzervativce děsí evropský human-rightismus či envirometalismus. Začne snad někdo kvůli tomu v EU organizovat separatistické hnutí? Vstupem do EU jsme získali všichni občanství EU a modrá vlajka se zlatými hvězdami se stala i naší vlajkou. Osobně se cítím bez nějakého patosu stejně tak českým občanem jako občanem EU. To přeci neznamená že musím loajálně přitakávat všemu, co se v EU děje. K státní vlajce ČR se také nestavíme zády, byť je i u nás doma co kritizovat. Vysoce postavení činitelé země by to mohli vnímat o to citlivěji.

Před volbami se někteří nebojí vstoupit do debat o postnacionální EU dokonce s otevřenou xenofobií, Ono nenechat ležet ladem sládkovský elektorát láká. Ale co když to jde od srdce? Prezidentova teze, že Německo vznikem EU získalo to, oč bezúspěšně vedlo dvě světové války.se blíží označování EU termínem Čtvrtá říše, tedy spojení používaném ve vyhraněně nacionálním prostředí.

Kdo politicky kalkuluje s emocionálním strachem z cizích vlivů, hraje podivné hry s námi i s Evropou. Nelze zpochybňovat, že Francie a Německo mají své mocenské zájmy uvnitř EU i mimo ni. Ale platí také, že dobrá společná pravidla chrání malé státy lépe než pouhé mezinárodní vztahy. Strategie obranářského nacionalismu a snaha zařadit v integraci zpátečku je dnes už mimo čas a prostor.

Bude Hájkovo jižanské vlastenčení vzorem i pro další významné postavy české pravice, např. premiéra Petra Nečase? To by potvrdilo, že silně konzervativní vliv prezidenta Klause v české pravici sílí. Zklamání z iluzornosti hry na český kapitalismus může přiživovat anachronické národovecké iluze.

Svádět výsledky konkurence českých a zahraničních kapitalistů na údajný eurobolševismus Bruselu je ale čím dál víc směšné. Praxe v EU se nyní pohybuje spíše v oblasti liberálního středu. I proto vystoupilo levé křídlo evropských sociálních demokratů již v roce 1999 s vlastním manifestem „Evropská sociální republika“. A radikální levice mluví o socializaci integračního procesu.

Není lépe vymanit se z hašteřivé a úzkoprsé provinciální politické kultury? Učit se pohybovat na evropském hřišti je důležitější než trucovat v koutě. Staré řevnivosti národních států nás jen vracejí k přízrakům studené války a k bipolární geopolitice. Americké konfederaci za občanské války nepochybně držela palce bývalá metropole amerických kolonií, Velká Britanie. Kdo by asi držel palce novodobým separatistům v Evropské unii ?

Neúspěch evropské integrace by vedl k oslabení evropských států a ohrožení obyvatel Evropy. V době globalizace silnější nadnárodní identitu Evropy prostě v dlouhodobé perspektivě potřebujeme. A rozpor mezi sociální agendou EU a rostoucími náklady globální konkurence je třeba řešit pozitivně a ne dezintegračními snahami. Po skončení americké občanské války vznikla skvrna dějin USA, rasistický Ku-klux klan. Lépe předejít tomu, co by dnes mohlo vzniknout v podobně rozeštvané Evropě.