Když média začala vytahovat na světlo opravdu svérázné názory tohoto člověka, který měl údajně stanout ve vysoké funkci na ministerstvu školství, zastal se ho – a to docela bojovně – prezident Václav Klaus. Podle mého názoru zcela nepřiměřeně tuto diskusi přirovnal k rasově podmíněné a semitofobní hilsneriádě, ve které se na obranu nespravedlivě obviněného žida Hilsnera angažoval T.G. Masaryk.

Myslím, že v tomto případě se prezident V. Klaus zásadně mýlí. Nejde přece o samozvanou diskriminaci člověka za jeho názory (ani za jeho etnický původ). Jde o to, že je problém, aby člověk s tak extrémními názory pracoval na špičkovém místě právě na ministerstvu, pod které spadá vzdělání a výchova. On není neprávem, z rasových pohnutek, obviněn z vraždy s rituálními motivy. Pouze je kritizována jeho neúcta k občanské společnosti a to, že se mu dle jeho vlastního vyjádření protiví slova jako pokrok, ekumenismus či antidiskriminace. To už není jen konzervativní pohled na svět.

Pokud otevřeně nemluví o násilí na jiných, má na své názory, třeba i krajní, právo. Druzí ale mají právo se k nim kriticky vyjádřit. To není žádná hyperkorektnost. Aspiruje-li někdo do vysoké státní funkce, měl by být schopen podrobit se veřejnému „grilování“. A z mého pohledu jsou jeho názory opravdu na hraně. Už to, jak se negativně staví ke vštěpování znalostí mládeže o antikoncepci, je na pováženou. Různé netolerantní až xenofobní výroky také nemluví v jeho prospěch.

Mít výhrady ke jmenování takového člověka je zcela legitimní. Myslím, že ani prezident nemá právo kritické názory okřikovat a přirovnávat je k štvavým antisemitským kampaním 19. století. Nejde o svobodu slova, ale o uvážlivé obsazování vysokých funkcí. Po schválení pana Jocha do funkce poradce pro lidská práva by to byla další ukázka personální necitlivosti současné vlády. Pokud s tím má problém sám premiér Nečas, zdá se, že jemu snad alespoň zbytek určitých rozumných instinktů ještě zbyl.

Jiří DOLEJŠ, poslanec PČR za KSČM