Mayová je ve velmi složité situaci. Její strana je v pohledu na brexit silně rozdělena. Část jejích poslanců chce tvrdý brexit, tedy odchod z EU bez jakékoliv dohody. To znamená, že okamžikem odchodu Británie z EU by došlo k oboustrannému zavedení dovozních cel. Nechápu, proč jsou konzervativní poslanci, kteří tvrdý brexit navrhují, tak klidní. To by mohlo velmi negativně dopadnout na britský obchod a tedy na celou britskou ekonomiku. Mayová ale nemůže kývnout ani na návrhy, které směřují k opakování referenda o setrvání Británie v EU. Podle některých průzkumů by se dnes téměř tři pětiny občanů Británie vyslovili pro setrvání v EU. A samozřejmě, že takováto kardinální změna postoje toryů - tedy umožnit opakování referenda - by je poškodila v blížících se parlamentních volbách. Vedla by ke ztrátě významné části euroskeptických hlasů. Kromě toho T. Mayová bude čelit také hrozbě rozpadu Velké Británie, pokud přežene neshodu s EU. To bude špatným signálem zejména pro občany Severního Irska, kteří si již zvykli na nestřeženou hranici se Svobodným Irskem a také pro Skoty.

Labouristé v této otázce ovšem našlapují velmi opatrně. Pro Corbyna jsou prioritou mimořádné volby a teprve na dalším místě opakování referenda o brexitu. Přitom Corbyn byl v tomto svém zdrženlivém stanovisku podporován i šéfem nejvlivnější odborové organizace v zemi. Corbyn se na již proběhlé konferenci labouristů vyjádřil, že se podřídí v této otázce vůli členů Labour party.

Za necelé dva týdny zde máme výroční kongres konzervativců. Udržet za nastalé situace jednotu strany, a to aspoň optickou, by bylo velmi obtížné i pro schopnějšího lídra než je Mayová. Pravomoc britského premiéra, pokud jde o vypsání voleb, je ovšem zcela jednoznačná. Zdá se, že Mayová by se právě k takovému řešení mohla uchýlit. A ještě do Vánoc bychom mohli mít v Británii novou Dolní sněmovnu i novou vládu.