Vážená paní ředitelko, vážení rodiče, pokud tady jsou, vážení učitelé a samozřejmě učitelky, těch je většinou na prvním stupni víc,

když jsem byl malý, strašně nerad jsem vstával. Těch osm hodin ráno mně připadalo hrozně nepříjemné. Pak jsem šel do práce, a tam jsem musel pracovat od šesti hodin, takže jsem vstával v pět. Takže važte si toho, že můžete vstávat v osm hodin, mohlo by to být ještě horší.

Co bych vám chtěl popřát? Je to velmi jednoduché, ne jenom to, co vám budou přát v celé republice všem dětem ti, kdo přijdou na tuto oslavu, neboť to je oslava, a budou přát, abyste se dobře učily, abyste poslouchaly jak rodiče, tak učitele, to je všechno pravda.

Já bych vám chtěl nad to popřát něco jiného. Chtěl bych vám popřát zvědavost. Zvědavost, která vlastně znamená schopnost se ptát. Nečekat, co vám v učebnicích se objeví, ale snažit se to domyslet. Všichni dnes mají internet, takže se podívat na internet a dopracovat to, co máte v učebnicích, tím internetem. Pokusím se dát konkrétní příklad. Nevím, jestli ten program ještě existuje, ale před několika lety existoval, jmenoval se Earth, neboli Zeměkoule, a tam jste si mohli s pětimetrovým rozlišením najít jakékoli místo na zeměkouli v trojrozměrném zobrazení. A bylo hrozně hezké se tam koukat, toulat se, vidět jednou Mont Blanc, podruhé Mount Everest, potřetí třeba moře. Když jsem byl malý, tak se říkalo, když budeš zvědavý, budeš brzo starý. Nebudete brzo staré, naopak, ta zvědavost vás imunizuje proti stáří.

A kromě drobných dárečků, které vám rozdá moje paní, bych vám chtěl ještě jednou popřát onu krásnou lidskou vlastnost, bez níž by nebyly žádné objevy a samozřejmě ani žádní objevitelé. Buďte zvědaví!

Děkuji vám za vaši pozornost.