Každý rok v Karlovarském kraji skončí předčasně školní docházku v 7. třídě kolem 7 % dětí. (Celorepublikový průměr je kolem 4 %). Tyto děti s velkou pravděpodobností nedostanou další vzdělání, nikdy nebudou mít slušnou práci, pokud vůbec nějakou seženou, a budou celý život odkázané na sociální systém a tím pádem toho mnoho našemu státu nepřinesou. Může si náš stát a náš kraj dovolit plýtvání tímto ekonomickým a hlavně lidským potenciálem? Je to pouze jeden z mnoha ukazatelů signalizujících problém, který je potřeba řešit. Nejde jen o předčasně ukončenou školní docházku. Týká se dětí pocházejících velmi často ze sociálně slabých rodin, které z mnoha důvodů nedokážou zajistit dostatečnou motivaci nebo zázemí pro vzdělávání dětí. Je to trochu začarovaný kruh. V dětství se tak rozhodne o jejich budoucnosti a přitom v dětském věku je ještě šance tento začarovaný kruh přetnout. V dospělosti už je to mnohem, mnohem těžší.
Vhodným nástrojem k cestě ven z tohoto kruhu jsou například tzv. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. Ta mimo jiné pomáhají dětem s doučováním, a to i v období koronavirové epidemie, kdy vyučování probíhá on-line. Bohužel v našem Karlovarském kraji jich je pouze 7 (tzn. 1 na 42 tis. obyvatel). Takže jsme jako kraj zase na posledním místě. Tentokrát společně s Plzeňským krajem, kde je ale celková sociální situace naprosto jiná. Co do podobnosti krajů z pohledu strukturálních rozdílů se můžeme asi nejlépe srovnávat s Moravskoslezským krajem, kde mají 40 nízkoprahů (tzn. 1 na 30 tis. obyvatel) nebo s Ústeckým krajem, kde těchto zařízení funguje dokonce 44 (tzn. 1 na 19 tis. obyvatel). Asi nejznámějším mosteckým nízkoprahem je myslím "Snědá tíseň"... Dycky MOST!
Na téma Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež jsem před několika dny hovořil s Janem Němečkem, ředitelem pobočky Člověka v tísni, o.p.s. v Karlovarském kraji. Velice mě potěšily výsledky, jaké má například nízkoprah v Kraslicích, který se věnuje mládeži ve věku od 15 do 26 let. Těm pracovníci centra nabízí smysluplný způsob trávení volného času, místo toho, aby třeba jen tak bezcílně bloumali po ulicích. Zdaleka to však není jen o zábavě. V nízkoprahu je motivují ke vzdělávání, nabízejí kariérní poradenství, stipendia, a také realizují exkurze ve firmách. Díky tomu se také daří nacházet pro zájemce práci, buď u nás nebo v sousedním Německu.
Dnes je Den dětí ulice, jehož smyslem je zvýšit povědomí veřejnosti o tomto problému. U nás v ČR má tuto podobu. Den dětí ulice poprvé vyhlásila v roce 2009 nezisková organizace Jugend Eine Welt z Rakouska. Bohužel počet dětí, které žijí a vyrůstají na ulici, je i v dnešní době stále vysoký. Odhaduje se, že po celém světe jich je 100 milionů. Tento jev je častější v ekonomicky nestabilních a rozvojových zemích ve východní Evropě, Africe a jihovýchodní Asii.
