Skutečnost, že se novináři i po dvou letech dokázali bez větších překážek dostat s kufrem na stejné místo, odkud pachatel střílel, je alarmující. Je to jasný důkaz, že zásadní systémová opatření přijata nebyla. Pokud lze takto jednoduše demonstrovat zranitelnost univerzitní budovy v centru Prahy, pak veškeré řeči o zvýšené bezpečnosti zůstaly pouze prázdnými slovy.

NKÚ varoval dávno před tragédií

Jako bývalý poslanec a předseda Kontrolního výboru musím zdůraznit, že tato selhání nebyla nepředvídatelná. NKÚ na ně upozorňoval opakovaně a dlouhodobě, a to ještě před tragédií na FF UK.

Už Kontrolní závěr NKÚ č. 19/32 – Koordinace ochrany měkkých cílů z roku 2020 jasně konstatoval, že Česká republika nemá funkční systém řízení a koordinace ochrany měkkých cílů. Odpovědnost je rozptýlena mezi Ministerstvo vnitra, školství, zdravotnictví a kraje, aniž by existoval orgán, který by za tuto oblast skutečně nesl odpovědnost.

Další kontrolní závěr NKÚ č. 21/08 z roku 2021, zaměřený na připravenost státu na krizové situace, upozornil, že řada opatření má pouze formální charakter a stát systematicky neověřuje jejich účinnost v praxi. Jinými slovy – stát sice vytváří strategie, ale neví, zda fungují.

NKÚ rovněž opakovaně upozornil na absenci jednotných minimálních bezpečnostních standardů, které by byly pro školy závazné. Výsledkem je chaos a přenášení odpovědnosti na ředitele škol a jejich zřizovatele, kteří na to nemají ani potřebné pravomoci, ani finanční prostředky.

Vláda slibovala, ale nepřinesla řešení

Po střelbě na FF UK vláda Petra Fialy slibovala komplexní řešení a zásadní změny. Zejména ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Po dvou letech je však zřejmé, že šlo především o reakci na veřejný tlak. Místo zákonných povinností přišla doporučení, místo systematického financování jednorázové dotační tituly a místo kontroly další koncepční materiály.

Na tato rizika jsem také dlouhodobě upozorňoval ve svých článcích i vystoupeních. Opakovaně jsem zdůrazňoval, že ochrana měkkých cílů v České republice je založena na iluzi bezpečí, nikoli na reálně vynutitelných opatřeních. Pokud není jasně řečeno, kdo za bezpečnost škol, nemocnic, nákupních center atp. odpovídá, nenese odpovědnost ve výsledku nikdo.

Varoval jsem také před tím, že stát pouze přenáší odpovědnost na zřizovatele, aniž by jim poskytl jasná pravidla a dostatek financí. Tato varování se bohužel potvrdila.

Politická odpovědnost existuje

Dva roky po masakru na FF UK je zřejmé, že stát nevyužil čas, který měl. Tragédie se stala, NKÚ varoval už před ní i po ní a přesto vláda Petra Fialy nepřijala opatření, která by skutečně zvýšila bezpečnost škol a dalších měkkých cílů.

Nejde o hledání viníků v minulosti a politizaci této tragické události, ale o odpovědnost za současný stav a předcházení takovýmto druhům tragédií. Pokud ani po zavraždění 14 studentů není vláda schopna prosadit funkční a kontrolovatelný systém ochrany škol, pak selhává ve své základní povinnosti – chránit životy občanů.

Největším rizikem dnes není jen hrozba útoku, ale falešný pocit bezpečí, který stát vytváří. A ten je nebezpečný. Za tento stav nese plnou politickou odpovědnost vláda Petra Fialy.