„Mám pocit, že i na chodbách České televize panuje atmosféra – hlavně nenaštvat ty, o kterých točíte. Najednou měli politici v reportážích poslední slovo. Měli jsme pocit, že každou reportáž vedeme boj za kritickou novinařinu. Je to ale prohraný boj, jako redaktor jste jen pěšák. O konci 168 hodin jsme se dozvěděli z bulvárního článku a dva týdny s námi nikdo z televize nemluvil a jen jsme poslouchali, že jsme byli novinářští nýmandi. Pořad si nezasloužil takový konec,“ říkají Zuzana Černá a Václav Crhonek, někdejší novináři 168 hodin a Reportéři ČT, kteří založili vlastní mediální projekt, jako předtím Nora Fridrichova, Jiří Hynek atd. A není to vlivem jen nastupující vlády, ale i situace za vlády odcházející.

Největší podíl na této situaci kromě zájmu vlivných politických a byznysových skupin, má přístup Poslanecké sněmovny k volbě mediálních rad. Sedí v ní někteří lidé, kteří jsou všechno jen ne zastánci veřejnoprávních médií nebo jsou ve střetu zájmů či hlasují v rozporu se zákonem a způsobují ČT škody. A za nic nenesou odpovědnost a sněmovna tomu jen přihlíží. Bohužel v tuto chvíli je složení sněmovny takové, že změna k lepšímu se nedá čekat.

Ale nesmíme to vzdát. V Senátu, který volí třetinu členů Rady ČT a ČRo, máme stále prostor trvat na nezávislosti veřejnoprávních médií. Proto jsme také schválili zavedení kontroly nad jejich hospodařením ze strany NKÚ, aby se posílila důvěryhodnost a transparentnost těchto médií a měly větší podporu veřejnosti.

Zestátnění veřejnoprávních médií by byla velká chyba, protože svoboda slova a právo na informace je základní právo v demokratické společnosti. A tuto službu nemohou plně zastat jen média soukromá, placená zpravidla byznysem. Proto musíme média veřejné služby zachovat a naopak posílit jejich nezávislost na vládě a na mocných. Pak budou důvěryhodnější a budou moci plnit roli kontroly moci a tvůrčí svobody.