Migrační pakt
Překvapuje mě, že jako právník tvrdíte, že nějaké předpisy uplatňovat nemusíme. Tak k čemu pak jsou? Většinou to také chodí tak, že když něco nesplníte, tak následuje nějaká restrikce. Jaká hrozí v případě nesplnění migračního paktu? Co jsem pochopila, tak za jeho nedodržení budeme muset dost zaplatit, je to tak nebo není? Aby bylo jasno, já mám s migračním paktem také problém, ale jde o princip. Přijde mi, že politici v poslední době nějak kašlou na předpisy, hlavně ty z EU a já nevím, jestli nás to pak nebude stát víc peněz a politici pak třeba nebudou zase zvedat daně a podobně.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
mamlas, tomsik1, Rebel Dandy, Kapr 1, Hynes, jfav, Inghahn, polarbear, Ginevra, Mezek Franta, lidasol1, lidasol1
Odpověď
24.06.2026 14:45:49 - JUDr. Ing. Zdeněk Hraba, Ph.D.
Vážená paní, jako právník a jako již řadu let aktivní účastník legislativního procesu dobře vím, že žádný právní předpis není vrcholem (a někdy ani základem) moudrosti. Každý právní předpis - od těch nejzávažnějších jako jsou normy trestního práva až po ty, které veřejnost (a to i odborná) vůbec nezná - byly, jsou a budou porušovány. Je to totiž především záležitost stavu právního vědomí společnosti, ale také (možná především) kvality a (ne)efektivnosti konkrétní právní úpravy. Právě proto máme orgány ochrany práva, policii, inspekce, státní zastupitelství, soudy a koneckonců i Parlament. Ale ve Vámi uvedené věci jde o něco jiného. Já jsem totiž přesvědčen o tom, že předpisy Evropské unie nejsou absolutně nadřazeny vnitrostátním normám. Tento svůj názor opírám o ústavněprávní argumenty národní suverenity. Zatímco Soudní dvůr EU prosazuje zásadu absolutní přednosti unijního práva (a to i nad ústavami států), řada ústavních soudů členských zemí tento pohled odmítá. Mé argumenty proti absolutní nadřazenosti práva EU lze pro stručnost heslovitě shrnout do těchto bodů body:1. Teorie přenesených pravomocí • Argument: EU není federální stát a nemá vlastní suverenitu. Její moc pochází výhradně od členských států, které jí v zakládajících smlouvách propůjčily pouze část svých pravomocí. • Důsledek: Pokud orgány EU schválí předpis, který vybočuje z mezí těchto propůjčených pravomocí, překračují svůj mandát. V takovém případě národní ústavní soudy tvrdí, že takový unijní předpis v daném státě neplatí a vnitrostátní právo má přednost. 2. Ústava jako nejvyšší právo státu• Argument: Pro národní justici je nejvyšším právním aktem ústava dané země, nikoli mezinárodní smlouva o EU.• Důsledek: Smlouva o vstupu do EU získává svou legitimitu pouze skrze národní ústavu (např. u nás skrze tzv. euronovelu Ústavy ČR). Právo EU proto nemůže stát nad samotným zdrojem své vlastní legitimity. Pokud by unijní právo porušovalo základní ústavní principy státu, má národní ústava přednost. 3. Koncepce ústavní identity a ochrana základních práv• Argument: Každý demokratický stát má jádro ústavy, které definuje jeho státnost, suverenitu a katalog lidských práv. Toto jádro je nezcizitelné.• Příklad z Německa: Německý Spolkový ústavní soud v proslulých judikátech Solange I a Solange II judikoval, že uznává přednost unijního práva pouze „potud, pokud“ (solange) unijní instituce zajišťují ochranu základních práv na úrovni srovnatelné s německou ústavou. Pokud by unijní akt toto jádro narušil, německý soud si vyhradil právo poslední instance takový předpis v Německu zablokovat. 4. Demokratický deficit a vůle lidu• Argument: Zákony v suverénním státě přijímá parlament zvolený přímo občany dané země. Oproti tomu legislativa EU vzniká složitým byrokratickým procesem, kde má silné slovo nevolená Evropská komise. • Důsledek: Vynucování předpisů EU proti výslovné vůli národního parlamentu nebo občanů (např. vyjádřené v referendu) je z tohoto pohledu porušením principu suverenity lidu. Praktickým příkladem může být i Česká republika (2012): Český Ústavní soud (2012) v kauze tzv. slovenských důchodů poprvé v historii označil rozhodnutí Soudního dvora EU za akt ultra vires (překročení pravomocí) a odmítl ho na českém území aplikovat. Ústavní soud i přes členství České republiky v EU zůstává vrcholným ochráncem české ústavnosti, a to i proti případným excesům unijních orgánů a evropského práva. Kdyby nastala situace, že by evropské orgány vykládaly nebo rozvíjely právo EU způsobem, kterým by docházelo k ohrožení základů materiálně chápané ústavnosti a podstatných náležitosti demokratického státu, které jsou v souladu s Ústavou ČR chápány jako nedotknutelné, takové právní akty by v České republice nemohly být závazné. Ústavní soud má v plánu jako ultima ratio přezkoumávat i to, jestli se právní akty evropských orgánů drží v mezích pravomocí, které na ně byly přeneseny. Podle mého názoru migrační pakt (řešící důsledky až fatálně vadných politických rozhodnutí některých členských států na úkor jiných států EU) je právě takovým excesem evropského práva. Zdravím Vás.Zdeněk Hraba
