Jiří Kohoutek

  • SPD
  • Pardubický kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 3,6. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

19.10.2020 12:55:59

Když jsou zabíjení civilisté, nesmíme se dívat jinam!

Když jsou zabíjení civilisté, nesmíme se dívat jinam!

Příměří v konfliktu mezi Ázerbájdžánem a karabašskými Armény, zprostředkované minulý týden Ruskem, vydrželo jen doslova pár minut.

Příměří v konfliktu mezi Ázerbájdžánem a karabašskými Armény, zprostředkované minulý týden Ruskem, vydrželo jen doslova pár minut.  Z jeho   porušení se vzájemně obviňují obě strany, leč fakta hovoří spíše
o tom, že jako první opětovně „pozvedli zbraně“ Ázerbájdžánci.

Ostatně, letošní konflikt, nejtvrdší od skončení arménsko-ázerbájdžánské války o Náhorní Karabach v roce 1994, začal taktéž Ázerbájdžán, což veřejně připustil i turecký prezident Erdogan, hlavní spojenec a protektor ázerbájdžánského režimu, bez jehož politické a přímé vojenské podpory by nejspíš Ázerbájdžán  na Náhorní Karabach nyní ani  nezaútočil.

Karabašští Arméni, ani Arménie samotná, k vyvolání konfliktu neměli pražádný důvod. Na rozdíl od Ázerbájdžánu.

Krvavá historie

Konflikt o území Náhorního Karabachu mezi Armény a Ázerbájdžánci je letitý a hluboký. Primárně jde o etnopolitický spor, který – v různých podobách – trvá v moderních dějinách něco přes jedno století. Konflikt, který se letos ze své zamrzlé resp. sporadické podoby, bohužel, opět přesunul do stádia regulérní války.

Nestalo se tak z ničeho nic, zhruba v  posledních pěti letech jednotlivých incidentů přibývalo, a to i mimo linie, na kterých se obě  vojska v roce 1994 zastavila.

Mezi Armény a Ázerbájdžánci tedy panují napjaté vztahy již dlouhou dobu, jakkoli měly asymetrickou podobu, neboť už v 19. století, ázerbájdžánská národní identita nebyla v té době ještě zdaleka dotvořena a – na rozdíl od arménské zkušenosti – se nemohla opřít ani o tradici vlastní státnosti. Významná část Ázerbájdžánců se tehdy považovala za Turky.

V období těsné po sovětské bolševické revoluci (1917), kdy na základě dohod mezi Vladimírem Iljičem Leninem a Kemalem Mustafou Atatürkem, připadla oblast Náhorního Karabachu Ázerbájdžánu, zde tvořili Arméni přes 90 % populace. A v roce 1990, po zhruba  70 letech „ázerbájdžánizace“ to bylo
cca 75 %.

Po celou tuto dobu karabašské Armény neopustila myšlenka na požadavek  přičlenění oblasti k Arménii. Po rozpadu sovětského totalitního impéria nabývaly tyto ideje na intenzitě. Nakonec vývoj rychle přešel právě až do krvavého konfliktu.

Když Arménie a Ázerbájdžán vyhlásily nezávislost, získala válka mezinárodní charakter a dimenzi. Obětí bylo na obou stranách v úhrnu přes 50 000 a poválečný Náhorní Karabach se stal via facti samostatným státem, byť nikoli mezinárodně uznávaným.

Pokusy o kvadraturu kruhu

Dlouholetá snaha tzv. mezinárodního společenství o realizaci stabilní mírové dohody a narovnání vztahů mezi oběma státy byla dosud naprosto neúspěšná, protože vůle ke kompromisu je na obou stranách velmi slabá, resp. není přítomna vůbec.

Konflikt nemá dobré a bezbolestné řešení, vzhledem k neslučitelnosti cílů jeho hlavních aktérů. Stojí zde proti sobě principy územní celistvosti a národního sebeurčení. A, bohužel, i historicky silně zakořeněná nenávist a strach o přežití, který zejména karabašským Arménům nikdy nedovolí vyklidit pozice a „vydat se“ pod správu Ázerbájdžánu. Znamenalo by to, jak ukazují i smutné zkušenosti z dnešních dní, kombinaci jejich vyhnání (a to ještě v tom lepším případě) a přímé fyzické likvidace.

I proto jsou armády Arménie a Náhorního Karabachu  od roku 1994 přítomny v sedmi  ázerbájdžánských provinciích (Agam, Fizuli, Dţabrail, Zangelan, Kubatly, Lačin a Kelbadţar) tvořících nárazníkové pásmo a zahrnujících  i tzv. Lačinský koridor spojující území Náhorního Karabachu s územím Arménie. Jakkoli to není z hlediska mezinárodního práva úplně „košer“, jde doslova  o otázku přežití.

Žádná další genocida!

Navíc je v arménském národě neustále živá historická vzpomínka na několik vln genocidy  (konec 19. století a první dvě dekády století dvacátého) ze strany někdejšího tzv. mladotureckého osmanského režimu (vedené rukou nerozdílnou Turky i Kurdy), kterou  nástupnické Turecko dosud odmítá přiznat.

I v tomto kontextu je turecké angažmá v současném konfliktu o Náhorní Karabach varovným znamením. Stejně tak jako Tureckem organizovaný dovoz válečných islamistických veteránů do oblasti prokázaný několika zpravodajskými službami.

A velmi živé a bolestivé jsou  i vzpomínky na sumgaitský masakr Arménů ze strany Ázerbájdžánu na předměstí Baku v únoru roku 1988, který v podstatě odstartoval poslední válku o Karabach.

Ázerbájdžánsko-turecké kazetové bomby zabíjející arménské civilisty jsou smutným a výstražným mementem. A tzv. „západní svět“, jindy tak aktivní a  aktivistický, i když se zdaleka nejedná o násilí a zabíjení takovýchto rozměrů, mlčí. Zbaběle mlčí, ve strachu před svým „spojencem“ v NATO Tureckem.

Ano, před tím Tureckem, které je přese všechny válečné zločiny, jenž páchá při svých vojenských akcích v zahraničí, stále ještě oficiální čekatelskou zemí na vstup do Evropské unie. Do té Evropské unie, která při tisícinásobně méně závažných – skutečných či domnělých – proviněních jiných států už hrozí sankcemi, anebo je rovnou vyhlašuje.

Já, i jako člen meziparlamentní skupiny přátel Česká republika – Arménie mlčet nemohu a nechci. A mlčet by neměly ani příslušné státní orgány. Minimem toho, co mohou učinit je vyhlásit embargo na vývoz zbraní a vojenské techniky českými subjekty do diktátorského agresivního Ázerbájdžánu a Turecka, jehož režim lze charakterizovat podobně.

Neexistuje jediný legitimní důvod pro to, aby české zbraně zabíjely arménské civilisty v Náhorním Karabachu. Ani proto, aby stály na počátku nebezpečného mnohastranného vojenského konfliktu, který už by nemusel být omezen pouze  na území Ázerbájdžánu resp. Arménie.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama