Svoje mládí prožil na chudých valašských kotárech, ale jeho vrozená chuť do práce jej posouvala vždy dále a dále. Lojzík „ jak si ho dovolím nazývat " byl nejen pracovitý ale i chytrý.

Svoji fyzickou zdatnost dokázal využít při stavbě železnic na Slovensku.

V čase, kdy vypukla II. Světová válka, je postaven před životní rozhodnutí, jak naložit se svým životem.

Na radu svého bratra, narukuje v roce 1941 do vládního vojska k útvaru v Týně nad Vltavou.

Jeho opravdu vojenské zkušenosti začínají až v Itálii, kam je odvelen v roce 1944.

Po několika válečných střetech v něm dozrává přesvědčení, že dále bojovat pod vlajkou fašizmu je pro něj nepřijatelné.

Rozhodne se pro přeběhnutí k italským partyzánům, s kterými se účastní boje proti nacistům.

Podstoupí nebezpečnou cestu do Švýcarska a následně do Velké Británie, kde se zúčastní výcviku v královském letectvu.

Válka končí a Lojzík se vrací do své vlasti s chutí pokračovat ve svém leteckém výcviku.

I přes počáteční sliby o možnosti začlenit se mezi aktivní letce je tato možnost podmiňována vzděláním atd.

Lojzíkovi nebylo studium umožněno, což ho podle vlastních slov velmi mrzelo.

Absolvoval tedy topografický kurz v rámci armády, nicméně v roce 1948 mu nadřízený doporučil přejít do stavebnictví.

Lojzík se živí jako dělník a kvůli předchozímu vojenskému působení v zahraničí má problémy se sháněním práce.

V roce 1968 je rozhodnut svoji životní situaci řešit emigrací do Švýcarska, kde využije své předchozí zkušenosti jako geometr.

Přichází rok 1996 a Lojzík je rozhodnut prožít si svůj podzim života doma.

Lázně Luhačovice jsou jeho milovaným zázemím.

Zde prožívá své chvíle klidu a pohody.

Za svou službu pro vlast získal několik významných vyznamenání.

·         Záslužný kříž náčelníka vojenské kanceláře prezidenta

·         Záslužný kříž Československé obce legionářské

·         2016: Řád bílého lva

Zemřel 19. července 2019. Čest jeho památce.